„Chtěl bych, aby se vědělo, že nebylo bezejmenných hrdinů. Že byli lidé, kteří měli své jméno, svou tvář, své touhy a své naděje, a že proto bolest i nejposlednějšího z nich nebyla menší než bolest prvního, jehož jméno bud zachováno. Chtěl bych, aby vám všichni byli blízcí jako lidé vám známí, jako lidé rodní, jako vy sami.“

J. Fučík

Václav Kůrka s narodil dne 27. září 1912 v obci Lenešice u Loun. Obec měla a má kolem 130 obyvatel a v celém okolí byla známa jako středisko revolučního hnutí. Pro svoji revolučnost byla nazývána Malým Kladnem.

Byla to poslední obec na severozápadě země, která měla z velké většiny české obyvatelstvo. Za touto obcí po mnichovském diktátu byly stanoveny nové hranice českých zemí a později protektorátu Čechy a Morava. Revoluční hnutí Mostecka a zvůle německých henleinovských hord v blízkém okolí působily na citlivou duši Václava Kůrky.

Narodil se v rodině zemědělského deputátníka. Jeho otec byl zaměstnán jako šafář na velkostatku statkáře Glassera v Lenešicích. Bydleli ve špatných podmínkách v malém domku, který patřil k deputátu statku. Václav prožil neradostné mládí, byl nejmladším synem z 5 dětí. Tvrdý život formoval i jeho názory. Do školy, až do páté třídy, chodil v Lenešicích a od šesté třídy do osmé do Postoloprt. Od roku 1922 cvičí ve Federaci proletářské tělovýchovy v Lenešicích, kam ho posílají rodiče, členové strany.

Jeho povahové rysy: přímost, vytrvalost, velmi dobrý vztah ke kolektivu, čestnost a dosahování významných úspěchů ve sportu, mu získávají veliké sympatie u místní mládeže a je vážený i u starší generace. Po vychození školy nastupuje do učení k živnostenské firmě Jirka v Lounech, kde se vyučil instalatérem. Po vyučení v roce 1929 vstupuje do života. Je to neradostná doba z dějin První republiky. Nastává rozvrat buržoazní společnosti, provázený hospodářskou krizí a nezaměstnaností. I on rozmnožil řady nezaměstnaných. Příležitostně pracuje u stavební firmy Hausenblass jako pomocný dělník.

Politická činnost v předválečném Československu

V tomto období, po V. sjezdu KSČ, kdy do vedení strany přichází Klement Gottwald, nastupuje i zde strana do ofenzívy. Vlastní zkušenosti, výchova v rodině i vliv zkušených soudruhů vedou Václava Kůrku ke vstupu do KSČ. Ve sportu dosahuje významných úspěchů. Je nejlepším veslařem oddílu na řece Ohři. Je jedním z nejlepších házenkářů, boxuje a pěstuje atletiku. Je v neustálém styku s mládeží, hraje ochotnické divadlo a organizuje zábavu mladých pracujících.V roce 1933 je povolán na vojenskou prezenční službu do blízkého Mostu.I zde politicky pracuje. Tam spolupracuje se s. Josefem Molákem, který je pověřen ÚV strany politickou prací. Po vojenské službě by ho buržoazie jako schopného, zdravého, atletického muže chtěla získat k četníkům, ale s jedinou podmínkou: že vystoupí z KSČ a přestane s revoluční agitací mezi mladými pracujícími. Kůrka, přestože práci nemá, to odmítá.

V Evropě se po nástupu Hitlera k moci schyluje k válečné tragédii. Ve velkých strojírenských centrech jako Plzeň a Praha se opět začíná rozjíždět výroba, neboť i Československá vláda, která si s krizí nevěděla rady, se musí věnovat obraně země a tak se jí konečně daří rozjet výrobu. Václav Kůrka tak nachází práci u firmy Podhajský v Praze-Hostivaři. Do svého rodiště jezdí jen jednou týdně na neděli.

V roce 1937 jeho otec přestává pro stáří pracovat na velkostatku. Velkostatkář tvrdě rozhoduje: Nemůžeš pracovat? Musíš opustit byt! Tak se v tomto roce i se synem Václavem, který je nejmladší a dosud svobodný, stěhují Kůrkovi do rodinného domku své dcery Marie, provdané Dundrové v Lenešicích. V prodejně Bratrství v Lenešicích pracuje jako prodavačka Josefa Matějková, se kterou se tam seznámí a později dne 23.3.1940 se s ní ožení. To již byla doba, kdy po zrušení KSČ pracuje soudruh Kůrka v Praze i doma v ilegalitě. Zkušenosti z ilegální práce, Rudé právo i jiný propagační materiál přiváží do Lenešic, Loun a nejbližšího okolí. V prodejně Bratrství pracoval jako vedoucí Karel Vydra ze Svaté u Zdic, který navázal s Kůrkou úzké spojení v ilegální práci. Později, po třech letech práce v ilegalitě, se scházejí známí komunisté, Josef Molák, Karel Vydra a Václav Kůrka ve III. Ilegálním ústředním vedení KSČ.

Boj o svobodnou a spravedlivou republiku

Ke konci roku 1940 se stěhuje Kůrka s manželkou do rodinného domku jejích rodičů do Podluh u Hořovic čp. 131. Tam se také narodí první dcera Venuška. Kůrka nejdříve denně a potom občas jezdí z Práce z Prahy do Podluh. Jak rostou úkoly v ilegalitě, přijíždí domů stále méně. Od nastoupení v podniku Podhajský v Praze-Hostivaři politicky pracuje. Svou organizátorskou prací a zásadovým vystupováním si získává důvěru komunistů i bezpartijních. Když to zjistí továrník, zbavuje se nebezpečného komunisty. Václav si najde místo v podniku Škodovy závody Praha na Smíchově (později ČKD Praha, naftové motory).

Byl jedním z organizátorů revolučního vystoupení pražských pracujících v říjnu 1939 a akcí na poškozování válečného hospodářství. Nejen pro sebe, ale i pro druhé soudruhy zajišťuje ilegální byty a střediska konspiračního materiálu, a to především v Praze na Smíchově, v Hostivaři, v Záběhlicích, v Bohnicích a na Hořovicku a Lounsku. Je pověřen zajišťovat ochranu vedoucích funkcionářů. Na Smíchově úzce spolupracoval s Josefem Dvořákem, rovněž rodákem z Lenešic, který pro něj vybudoval ilegální byt u Josefa Vostrého, také rodáka z Lenešic. Nejvíce však pobýval v Hostivaři, v Hostivařské ulici č. 124, u manželů Ladislava a Libuše Hrubých a v Záběhlicích v bytě Jiřího Horáka, kde byly rozmnožovány i ilegální tiskoviny. Spolupracoval také s Václavem Trnkou z Bohnic. Na Hořovicku měl ilegální úkryty u s. Františka Zoubka v Podluhách a Antonína Kunce ve Rpetech.

Ve druhém ústředním vedení KSČ byl jedním z instruktorů a zajišťoval spojení do pražských závodů, na Lounsko, Hořovicko a Příbramsko. Na začátku roku 1943 ho posílá podnik na nucené práce do Německa, protože byl nepohodlný. Nepodřídí se a na pokyn druhého ilegálního ústředního vedení strany přechází do úplné ilegality. Od této doby se stává psancem a vedle boje s okupanty musí vynaložit mnoho úsilí, aby si uhájil holý život. Pro zlepšení zoufalé situace a aby se mohl častěji sejít s rodinou, obstarává mu starosta ze Stradonic, Karel Tomsa, ubytování v osadě Záhrabská u Berouna v chatě čp. 015, jejímž majitelem byl soudruh Babor ze Smíchova. V roce 1943 tam přestěhovává svou rodinu a tam se mu také narodí druhá dcera Libuška.

Ve druhé polovině roku 1942 a v roce 1943 se začínají objevovat v brdských lesích zajatci, uprchlíci ze zajateckých táborů ruské národnosti. Prchají a směřují na východ, aby jednak v týlu nepřítele poškozovali dopravní spoje, střediska vojenské výroby a jednak šli vstříc Sovětské armádě a mohli se tak znovu podílet na boji proti hitlerovskému Německu. Pod vedením Vaška Kůrky se jim na Hořovicku obstarávají obleky a jídlo a Vašek Kůrka zajišťuje falešné osobní dokumenty. Po krátkém čase je vždy odsouvá prostřednictvím ilegální sítě dále na východ. Tak se podařilo z Hořovicka přesunout tři dvoučlenné skupiny zajatců. V roce 1943 je však dobře utkaná ilegální síť strany zatýkáním silně narušena, a tak počátkem jara 1943 zůstávají zajatci v lesích na Hořovicku, Příbramsku,. Dobříšsku a Rožmitálsku a zakládají spolu s českými odbojáři partyzánské skupiny nebo vstupují do takových, které již existovaly.

Při ilegální práci navazuje Vašek Kůrka kontakty se soudruhy, které poznal při politické práci na Lounsku a Mostecku před válkou, zejména s Josefem Molákem a Karlem Vydrou. Bylo to v době, kdy po rozbití druhého ilegálního ústředního vedení KSČ začíná J. Molák formovat třetí ilegální vedení strany. Soudruh Molák znal poctivost , odvahu a zkušenosti Vaška Kůrky z politické práce a vybral si ho jako jednoho ze svých spolupracovníků. Proto také se Vašek zúčastnil ustavujícího zasedání III. Ilegálního ústředního vedení KSČ dne 11. července 1943 v chatě Port Igarka v Údolí ticha za Březovou u Hořovic. Chata byla společným vlastnictvím komunistů Emanuela a Jaroslava Votrubů, Jaromíra Košťálka, Karla Vydry a bratří Veselých, bývalé trampské skupiny dělnické mládeže ze Zdic. Zasedání se zúčastnili Rudolf Vetiška, Josef Molák, Karel Aksamit, Antonín Vidim, Josef Košťálek, Václav Kůrka, Karel Vydra a tři příslušníci paradesantní skupiny ze Sovětského svazu: Karel procházka, František Klein a Antonín Vohradník.

Po seznámení s usnesením a směrnicemi moskevského vedení strany, které přednesl R. Vetiška, vysvětlil stav a cíle ilegální práce strany na území protektorátu J. Molák. Při ustavujícím jednání byl soudruh Kůrka pověřen funkcí ústředního instruktora. Připadl mu velmi těžký úkol. Jako ústřední instruktor navázat styky se stranickými organizacemi v krajích a tam, kde byly rozbity gestapem, vyhledat nové soudruhy a obnovit práci v ilegalitě. Ale hlavní úkol byl dostat do nižších stupňů ilegální stranické sítě směrnice moskevského vedení strany, které byly zveřejněny v závěrečném usnesení tohoto zasedání. Ve stručnosti ukládalo postupně přecházet k aktivním formám boje proti okupantům, zesílit sabotážní a destrukční činnost, organizovat stávky a budovat partyzánské oddíly.

Závěr provolání zněl:

Přišel okamžik, kdy každý příslušník našeho národa musí činy prokázat svou lásku k vlasti a svobodě. Ať zví nacistická bestie, třesoucí se již strachem, naše smýšlení a odhodlání. Vzhůru do boje za svobodnou, spravedlivou

REPUBLIKU ČESKOSLOVENSKOU

Krvavá hra kočky s myší

Již měsíc po tomto zasedání začalo postupně gestapo likvidovat členy a spolupracovníky III. Ilegálního ústředního vedení KSČ. Dne 18. srpna 1943 je v Berouně zatčen Karel Vydra a při prohlídce jeho bytu zastřelen Josef Molák, který se tam skrýval. Na pořad přichází otázka, kdo zrazuje. Již soudruh Molák pojal podezření na Jaroslava Fialu, ten však veden gestapem dobře maskuje svoji činnost a má dosud důvěru R. Vetišky, se sterým spolupracoval před válkou, např. v pomoci bojujícímu Španělsku. Vašek kůrka gestapu unikl. To zuřilo, že jim při zátahu na Berounsku proklouzl mezi prsty.

V novém bytě v Záhrabské č. 015 byl ukryt i s. Rudolf Vetiška po zasedání ústředního vedení v Údolí ticha, a to asi tři týdny. Když zjistil, co se děje na Berounsku, ihned se přemístil. Po zátahu gestapa v Berouně šli gestapáci zatknout s. Kůrku do jeho bytu v Záhrabské. Ten však uprchl do Lenešic u Loun. Do bytu přišel konfident Dvořák s tím, že pro něj má instrukce a žádal jeho ženu, aby ho zavolala. Ta odpověděla, že doma není a že odejel na montáž na Moravu. Konfident požadavek několikrát opakoval, a když viděl marnost svého počínání, odešel. Při pohledu z okna viděla soudružka Kůrková, jak s Dvořákem odešlo dalších 9 mužů ze tří cest, které ústily k chatě. Od té doby se soudruh Kůrka vracel domů jen velmi málo, pouze když si ověřil, že kolem chaty není stráž a žil jen v ilegálních bytech jako psanec.

V té době, aby byl co nejdál od Prahy, se skrýval u soudruhů Schovánka a Strachoty ve Veltěžích. V této pro Kůrku tak kritické době při práci na Hořovicku v září 1943 využije známosti se s. Jiřinou Nikodémovou, kterou poznal v prodejně Včela v Berouně, kde byl vedoucím s. Karel Vydra. Na jejím novém pracovišti v prodejně v Tetíně, zubožený a hladový dostane jídlo a příslib, že může pro svoji činnost používat sklad za prodejnou. Toho několikrát využije. Když po 8. prosinci zjistí v Tetíně, že s. Jiřina Nikodémová uprchla před zatčením, snaží se jí vypátrat a pomoci jí. Hledá i s. Košťálka. Prostřednictvím ilegální sítě oba najde v krytu za Újezdem. S existencí partyzánské skupiny seznámí s. Vetišku a udržuje s nimi spojení. Aby se mohl pohybovat po protektorátů, připravili pro něj soudruzi z vedení ilegální občanský průkaz. Jak vyplývá z vyšetřovacích protokolů Ludvíka Trajbala, nar. 4.12.1904 v Praze, bytem tamtéž, na gestapu v Praze, vystavil v červenci 1943 mimo jiných průkazů na požádání Václava Meixnera občanský průkaz pro soudruha Kůrku bez fotografie s jeho narozením, ale na jméno Václav Plíšek. I když mu byli pronásledovatelé stále v patách a řada funkcionářů v Praze byla zatčena, Vašek Kůrka dokázal pokračovat v odbojové činnosti v závodech hlavního města a zorganizoval několik diverzních akcí. Vždycky, když se slídilové domnívali, že ho mají v rukou, dovedl se jim vysmeknout. Byl odvážný a opatrný, nosil nabitou zbraň a byl připraven na všechno. Když ho gestapáci nemohli chytit, podvrhli moták, domněle pocházející od starosty Tomsy z vězení, v němž byl Kůrka označen za udavače. Protože se obávali Kůrkovy odvahy, použili této lsti, která měla zabít dvě mouchy jednou ranou. Jednak se zbavit Kůrky a současně odvrátit pozornost od skutečného zrádce Fialy. Podvod byl brzo odhalen, úskok se nezdařil.

Smrt v patách

Vašek Kůrka uniká gestapu čím dál složitěji. Při jedné návštěvě Lenešic u Loun, 8.4.1944, kde předal soudruhům instrukce a přespal u rodičů, byl v obci zatčen českými policejními orgány a vlakem eskortován z Lenešic do Loun, na četnické velitelství. Oklame doprovod, vyskočí z jedoucího vlaku a zmizí. Podruhé je přepaden v pražské tramvaji, ale prostřílí se a zmizí. Postupně jsou zatčeni i ostatní členové ústředního vedení i příslušníci paradesantu. Okruh, který může zrazovat se značně zúžil. Jaroslavu Fialovi se zrádcovská činnost dosud daří. Vždy přijde s historkou, jak i on jen s námahou unikl gestapu a snaží se svalit vinu z jednoho na druhého. Gestapo však nenasadilo na sledování Kůrky jenom Fialu, ale i další zrádce, Dvořáka a Farského. Dvořák vyslídí jeho byt v Záhrabské. Kruté zásahy gestapa proti vedení strany vedly Kůrku k tomu, že si začal více všímat činnosti Fialy a dospěl k závěru, že jedině on může zrazovat a rozhodl se jeho postup a chování důkladně vyšetřit. Nechce jednat ukvapeně a proto si činnost Fialy ověřuje několikrát. Poprvé prostřednictvím Václava Trnky z Bohnic. Protože tohoto odbojového pracovníka Fiala neznal, požádal ho, aby po schůzce, na které se sejde se zrádcem v polích za Bohnicemi, ho sledoval. Jak uvádí s. Trnka, přišel Fiala na schůzku v černých brýlích. Bylo na začátku května 1944 a bylo teplo. Po skončení schůzky sledoval Trnka Fialu až do Prahy. Muž před ním se choval bezstarostně, ani si nepřipouštěl myšlenku, že by mohl být sledován. Došli do Hybernské ulice. Naproti nádraží Praha-střed v budově, kde dříve byly agrární tiskové podniky, sídlilo v té době německé novinářství Bohemie. Fiala se tu zastavil a vklouzl dovnitř. V domě byli jen nacisté. Podezření se začalo naplňovat. Nutnost likvidace zrádce chtěl konzultovat s Vetiškou a na faktech ho přesvědčit o Fialově zradě. Aby měl více důkazů, provedl si v červenci ještě další prověrku. E druhé polovině července se sjednal schůzku s Fialou na Smíchově na rozcestí U Anděla. Poslal tam svojí manželku, aby projela místo tramvají a pokusila se zjistit tam Fiala byl. Mimo to požádal nezávisle na sobě další tři soudruhy, které Fiala neznal, a sice jednoho z Prahy a dva z Hořovicka, Josefa Zoubka a Karla Kadeřábka, aby podle tajně pořízené fotografie zjistili, zda bude konfident na místě a zda bude zajišťován gestapem. Zjištění všech tří se shodovala. Fiala na schůzce byl a po půl hodině čekání odešel ulicí směrem ke smíchovskému nádraží a z pobočné ulice odejela dvě podezřelá auta.

Smrt zrádcům!

Rozhodnutí Vaška Kůrky bylo již nezvratné: Fiala je zrádce a musí být zlikvidován. Chtěl konzultovat svůj záměr se soudruhem Vetiškou, kterého však nezastihl. Nevěděl ovšem, že byl 23.7.1944 na Karlově náměstí, když vystupoval z tramvaje, gestapem zatčen.

Kolem 5. a 6. srpna 1944 se rozloučí s rodinou a odjíždí do Prahy zrádce zlikvidovat. Soudruzi z Prahy, kteří přežili přestřelku uvádí, že pokyn, aby se sešel s Fialou obdržel od s. Vetišky. Nikdo z nich nevěděl, že byl zatčen. Je pravděpodobné, že gestapo využilo znalostí konfidentů a přes přepážku doručilo Kůrkovi falešné pozvání. Schůzka s Fialou byla stanovena na den 8. srpna 1944 na 19:00 hodin v Záběhlicích před obchodem U lípy, kde naproti stála benzínová pumpa. Podle výpovědi s. Štěpánka, který v bytě Hrubých Vaška Kůrku zásoboval, byl toho odpoledne Kůrka velmi nervózní. Soudruzi mu doporučovali další prověrku. Vzkaz od Vetišky se jim zdál podezřelý. Varovali ho, aby tam nechodil. I on počítal s možností léčky, ale byl rozhodnut neustoupit. Na sjednané místo již předem poslal Jiřího Horáka, aby strážil a varoval, kdyby zjistil podezřelé okolnosti. Nic podezřelého nebylo vidět. A tak před 19:00 hodinou odchází Vašek Kůrka v doprovodu s. Hrubého, který mu měl dělat zezadu zeď, na místo schůzky. Po cestě se měl přidat Václav Trnka z Bohnic, ale ten nepřišel, protože noc předtím si přišlo pro něj gestapo a on uprchl. Nervozita stoupala. Vašek Kůrka přesně v 19:00 hodin přichází na místo. Za ním 50 metrů jde s. Hrubý. Vtom ze zatáčky přijelo auto s gestapáky a s nimi jedna žena, která vykřikla – To je on! Gestapáci začali ihned střílet. Soudruh Vašek Kůrka palbu opětoval, byl několikrát zasažen, klesá na kolena, ale stále pálí. Na smrt zraněného ho odváží gestapo na Pankrác a tam ve 23:00 hodin umírá, aniž se probral k vědomí. Na místě zatklo gestapo Jiřího Horáka, kterého ještě týž rok zastřelilo v Malé pevnosti v Terezíně. Soudruh Hrubý využil zmatku při přestřelce a uprchl. Nejdříve domů, ale když pro něj šlo v noci gestapo, utíká až na Moravu. Tam je také v říjnu zatčen a rovněž zastřelen.

Epilog

Vašek Kůrka byl poslední z členů 3. ilegálního ústředního vedení KSČ. Jeho smrtí také skončila činnost tohoto orgánu. Všichni byli mrtví až na soudruhy Vetišku a Vydru, kteří však byli ve vězení. Několik dnů po této tragické události s. Hrubá přijíždí do osady Záhrabská a informuje soudružku Kůrkovou. Ze šetrnosti nepotvrzuje smrt jejího muže.

Jeden ze spolupracovníků z Lounska, s. Karel Strachota, získává rovněž zprávu o přestřelce a smrti Václava Kůrky a oznámí ji rodičům Josefu a Marii Kůrkovým v Lenešicích. Upozorní rodiče, že se zatčení nevyhne ani manželka Vaška.

Matka Kůrková se vypraví proto do Záhrabské, se snachou si ověří své znalosti o události a vezme s sebou obě vnučky 4letou Venušku a 2měsícní Libušku. Na začátku září 1944 gestapo J. Kůrkovou, rozenou Matějovou zatklo a věznilo do konce války v koncentračním táboře. Mladší dcera zůstala v Lenešicích u tety Emilie, provdané Vondráčkové, pro starší si přijeli dědeček s babičkou Matějkovi z Podluh.

Na hrdý a čestný boj komunisty, který položil život za vítězství spravedlivé věci s úctou vzpomínali všichni, kdo ho znali. Na jeho počest občané Záběhlic na budově před níž padl, již v roce 1945 odhalili pamětní desku. V obci Podluhy, kde tři roky žil a pracoval v odboji, ve stejném roce uvedli jeho jméno na pomníku padlých.

Při příležitosti jeho nedožitých 70. narozenin odhalili desku na jeho paměť na domě jeho sestry Marie, kde rovněž žil, občané rodné obce Lenešice a okresní orgány. V Praze 8 Ďáblicích pojmenovali jednu z ulic v novém sídlišti „ulicí Václava Kůrky“.

Josef Zoubek (1984), do elektronické podoby a mezititulky -ZM- (2009)