Prezidente Bidene:

Nedávno jste se zmínil o Kubě v Bílém domě, kde jste řekl: „Byl bych připraven poskytnout značné množství vakcín, pokud by… tyto vakcíny aplikovala mezinárodní organizace a udělala to tak, aby k těmto vakcínám měli přístup průměrní občané.“ Nazval jste také Kubu „zkrachovalým státem“.

Tato prohlášení mnohé překvapila, včetně těch v USA, kteří jsou přímo vystaveni kubánskému zdravotnímu systému. Vadilo jim také, že kubánští zdravotníci nasazují životy, aby potlačili epidemii COVID v naší zemi. Neodrážejí kubánskou realitu a my odsuzujeme, že dezinformace zákeřných politických hráčů ovlivňují vaše politická rozhodnutí. Jako vědci, lékaři a znepokojení občané se domníváme, že stojí za to ověřit tři domněnky, které jsou obsaženy v tom, co jste řekl.

Domněnka první: K tomu, aby všichni Kubánci dostali vakcíny, je nutný mezinárodní zásah.

Domněnka druhá: Reakce Kuby na pandemii byla bídná, symptomatická pro „zkrachovalý stát“.

Domněnka třetí: Vakcíny dodané z USA jsou jedinou cestou, jak zajistit imunizaci COVID-19 pro 11 milionů kubánských obyvatel.

Vezměme si je jednu po druhé: první předpoklad – že je zapotřebí intervence, aby byl všem Kubáncům zaručen přístup k vakcínám – naznačuje, že zavádění vakcín na Kubě je neefektivní a diskriminační. Data to však nepodporují. Jak potvrdil UNICEF i Světová zdravotnická organizace, proočkovanost dětí přesahuje 99 %. Imunizace je součástí univerzálního systému veřejného zdravotnictví naší země, který je svobodný pro všechny Kubánce bez ohledu na socioekonomické postavení, politiku, náboženství, pohlaví či rasu.

Národní imunizační program, vytvořený v roce 1962, pokrývá celou zemi. Od roku 1999 jsou všichni Kubánci chráněni proti 13 potenciálně smrtelným nemocem, včetně záškrtu, tetanu a černého kašle. Osm z těchto vakcín se vyrábí na Kubě.

V důsledku vysoké míry očkování jsme neměli jediný případ spalniček. Naopak CDC (celonárodní Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí USA; pozn. překl.) v roce 2019 potvrdilo ve Spojených státech 1 282 případů spalniček, přičemž všechny vakcíny doporučené CDC dostalo pouze 74 % dětí.

Finlay Vaccine Institute v Havaně vyvinul v roce 1989 první účinnou vakcínu proti meningitidě B (meningokokové onemocnění). Roční výskyt meningokokového onemocnění na Kubě klesl ze 14,4 na 100 000 obyvatel před očkováním na méně než 0,1 na 100 000 od roku 2008, což v zemi eliminuje onemocnění jako problém veřejného zdraví.

Úspěch kubánského národního očkovacího programu vysvětluje několik faktorů: lidé důvěřují snadno dostupným rodinným lékařům a zdravotním sestrám ze sousedství a zdravotníkům ze svých komunitních polyklinik - váhavost s očkováním se tak stává velmi

vzácnou. Organizační schopnosti zdravotnického systému zase umožňují rychlé a spolehlivé zavádění vakcín. A konečně, kubánská biotechnologická výzkumná a výrobní centra jsou dobře integrována s potřebami systému veřejného zdravotnictví.

Se Světovou zdravotnickou organizací a UNICEF byla realizována pracovní partnerství v oblasti očkování. Žádný z nich však nikdy nenaznačil, že by bylo třeba zakročit a aplikovat na Kubě vakcíny. Kubánští odborníci na vakcíny byli spíše vyzváni, aby pomohli v celosvětovém úsilí o odstranění obrny, a naše výrobní zařízení byla WHO využita k vývozu naléhavě potřebných vakcín do „pásu meningitidy“ v subsaharské Africe.

Domněnka druhá: Kubánská „neúspěšná“ reakce na pandemii. Je záhadou, proč při tolika skutečných kovidových katastrofách na západní polokouli byla za „zkrachovalý stát“ označena pouze Kuba. Kuba v poslední době skutečně zaznamenala prudký nárůst případů, které hrozí, že v některých částech země zahltí zdravotnický systém. Nicméně její reakce byla efektivnější než reakce mnoha jiných států, jimž se této ostré kritiky ze strany USA nedostalo.

Novým variantám COVID, jako je Delta, které často vedou k prudkému nárůstu případů, jsou nyní vystaveny všechny země. Kuba není výjimkou. Jedinečnost Kuby spočívá v nutnosti zvládnout epidemii pod ochromujícím finančním, obchodním a ekonomickým embargem, které americká vláda prosazovala posledních šest desetiletí. Dalších 243 omezení, jež Trumpova administrativa uvalila - každé z nich platilo ještě za vašeho prezidentství - mělo zacelit několik zbývajících mezer v blokádě, a tím zadusit příjmy Kuby. To snižuje hotovost, která je k dispozici na nákup zdravotnického materiálu a potravin, a zpomaluje příjezd materiálu do země.

Domněnka třetí: jediná cesta k imunitě proti COVIDu na Kubě vede přes vakcíny dodané Spojenými státy. To opomíjí skutečnost, že více než dva miliony Kubánců, tedy téměř 30,2 % populace, již bylo plně očkováno vakcínami vyvinutými na Kubě.

Vakcína Abdala obdržela od kubánského regulačního orgánu povolení k nouzovému použití 9. července, čímž se stala první vakcínou, která dosáhla tohoto statusu v Latinské Americe. Abdala dosáhl dvaadevadesátiprocentní účinnosti v klinických studiích fáze III, přičemž přípravek Soberana Vaccine dosáhl 91 % a je také blízko povolení k použití v naléhavých případech. Při současném tempu by celá populace ostrova mohla být plně očkována do října nebo listopadu. Obtíže při zavádění, včetně dovozu životně důležitých složek vakcín, jsou způsobeny především finančním tlakem amerických sankcí.

Pokud by americká vláda skutečně chtěla Kubáncům pomoci, mohla by 243 opatření z Trumpovy éry zvrátit - možné to je úderem prezidentova pera. Kongres by také mohl zrušit sankce úplně, jak každoročně požadují drtivou většinou hlasů na Valném shromáždění OSN státy světa.

Během pandemie věda opakuje, že (politiku stranou) jsme v tom všichni společně. Všichni jsme ohroženi nejen nemocemi, ale také bezprecedentní výzvou změny klimatu. Zdravotnické systémy všech zemí by se v této souvislosti měly vzájemně podporovat, nikoli podkopávat; a spolupráce by měla být na pořadu dne. Ještě více, vezmeme-li v úvahu alarmující nedostatek vakcín na celém světě, který je nebezpečný zejména pro země se středními a nízkými příjmy. Řada z nich již projevila zájem o získání kubánských vakcín a my bychom si dovolili tvrdit, že takový kubánský příspěvek k vakcinačnímu kapitálu by měl být Bidenovou vládou oceněn, nikoli zadušen. Zákon o kubánské demokracii z roku 1992 (část

II.6) výslovně zakazuje vývoz z USA na Kubu v případech, kdy: „předmět určený k vývozu by mohl být použit při výrobě jakéhokoli biotechnologického výrobku“, včetně očkovacích látek.

Připomínkou toho, co mohou obě země dělat společně, byla společná práce během epidemie západoafrického viru eboly (2013–2016), kdy se oba státy snažily tuto nemoc potlačit a zachránit životy. Americká a kubánská vláda se očividně v zásadních otázkách liší. Svět je zatím plný takových nesrovnalostí. Zásadní otázkou nejen pro Kubu a USA, ale i pro lidskou civilizaci je, zda se národy dokážou vzájemně respektovat natolik, aby spolu mohly žít bok po boku a spolupracovat.

Prezidente Bidene, můžete udělat mnoho dobrého, pokud se vydáte správným směrem a vezmete v úvahu, po čem většina Kubánců žijících na ostrově touží. To nezahrnuje ignorování a oslabování systému veřejného zdravotnictví, ale zahrnuje to i úctu k úspěchům národa. Doufejme, že společné hrozby, které představuje pandemie kovidu, povedou k větší spolupráci, nikoli k další konfrontaci. Jediným soudcem budou dějiny.

Podepsáni vědci, lékaři a znepokojení občané z Kuby i ze světa.

Zdroj: Cubadebate, překlad (ze španělštiny do angličtiny) Cuba-Network in Defense of Humanity (překlad z AJ do češtiny Vladimír Sedláček