CANF také sponzorsky podporuje volební kampaně senátorů, kongresmanů a amerických prezidentů obou stran, což jí umožňuje následně výrazně ovlivňovat americkou politiku vůči Kubě. Jako příklad poslouží demokratičtí senátoři Robert Torricelli z New Jersey a Robert Graham, kteří v roce 1992 předložili zákon, který nejenže zakazuje obchodovat s Kubou, ale zákaz se vztahuje i k dceřiným firmám amerických obchodníků v zahraničí.

V důsledku tohoto zákona, který je jasným porušením mezinárodního práva, zaznamenala Kuba schodek v obchodu v celkové výši 718 milionů dolarů, z čehož 91 % připadalo na potraviny a na léky. Když ani to Kubu nesrazilo na kolena, byl Torricelliho zákon o čtyři roky později doplněn zákonem, který připravili advokáti rodiny Bacardí. Senátoři Dan Burton a Jesse Helms dostali velkorysé příspěvky z firemní pokladny a předložili tzv. Helms-Burton Act., který zasahuje dokonce do suverenity mezinárodních organizací a jiných států a překračuje jakékoliv pravomoci USA.

Kdyby mezinárodní finanční instituce např. poskytla úvěr Kubě, USA proti ní vyhlásí sankce, což se vztahuje na jakoukoliv hospodářskou pomoc nebo na jakýkoliv obchod s Kubou. Ani výrobky z třetích zemí, které obsahují kubánské suroviny, se nesmí dovážet do USA a americkým manažerům a jejich rodinným příslušníkům je zakázán vstup na kubánské území. Pochopitelně, že podle tohoto zákona nesmí na Kubu cestovat ani američtí občané. Zákon také zcela protiprávně stanoví, jaké politické poměry musí na Kubě panovat, aby byla blokáda zrušena. Zákony jsou zcela jasným zásahem do práv Kuby na sebeurčení. Bohužel, ani každoroční hlasování o embargu v OSN, kdy drtivá většina zemí je pro jeho zrušení, postoj USA nemění.

Época especial

Počátkem 90. let vytyčil Castro jeden cíl - nasytit národ a zachovat stávající sociální vymoženosti, včetně měsíční placené dovolené a mateřské dovolené. Kuba vstoupila do tzv. speciálního období. Byl zaveden státem dotovaný přídělový systém, vznikla konvertibilní měna, bylo povoleno soukromé podnikání a umožněno budovat podniky se zahraniční účastí (49 %). Také začal být výrazně preferován cestovní ruch a rozvoj turistiky. Příliv asi dvou milionů zahraničních turistů ročně s sebou přináší také rozvoj šedé ekonomiky, kterou se snaží Kubánci velmi razantně potírat. Přestože např. za prostituci je až několikaleté vězení, je možno se s ní setkat, stejně tak s pouliční nabídkou padělků doutníků. Nelegální zisk konvertibilní měny umožňuje těmto skupinám občanů nákup nedostatkového a luxusního zboží, což by mohlo po delší době poměrně homogenní společnost diferencovat.

Z diskusí s lidmi sice vyplynulo, že jsou si této negativní tendence vědomi a jineteros - jak jsou prostitutky a překupníci nazýváni - jsou odsuzováni, ale objektivně uvádím, že jsem během posledních let výraznější pokles tohoto jevu nezaznamenal. Od počátku devadesátých let však nastaly v zemi jiné, výraznější změny. Proběhla veřejná diskuse k reformám, která potvrdila odpor většiny obyvatelstva k neoliberální politice.

Od roku 1992 je zavedena přímá volba poslanců z návrhů sídelně-politických jednotek (CDR). Křesťané začali vstupovat do komunistické strany a politická otevřenost se projevila už na IV. sjezdu KS Kuby, kdy nová opatření nebyla přijata jednomyslně. Kubánci si uvědomili, že vlastně poprvé ve své historii - i když vlivem vnějších okolností - si bez sami bez zásahů nějaké velmoci řídí svoji zemi. Vědí, že je v jejich rukou, jakou cestu dalšího vývoje si vyberou.

Cizince ohromí vzorná čistota

V průběhu let byla postupně odstraněna nezaměstnanost. Než by si nezaměstnaní měli chodit pro podporu a bezcílně bloumat, tak se ohánějí na ulicích košťaty, sekají trávu podél silnic, sbírají odpadky nebo pomáhají v obchodech ukládat zboží lidem do tašek. Do jisté míry jde o přezaměstnanost, která však účinně zabránila vzniku sociálních problémů, které ztráta práce přináší. Pro nás je neobvyklá čistota ulic na Kubě, parkovišť a odpočívadel, sestříhané jsou keře u dálnic. Příroda bez odpadků se stala znakem současné Kuby.

Sociálně slabší nájem neplatí

Platy na Kubě nejsou vysoké, ale jejich reálná hodnota zase není nijak nízká. Učitel a lékař vydělávají kolem 600 pesos, vysokoškolský profesor asi 800. Dělnické a zemědělské platy, a také mzdy pracovníků ve službách se pohybují v rozmezí 250 až 350 pesos. Za vodné je měsíční poplatek kolem pesa, za elektřinu se platí 10 až 15 pesos, nájem státního bytu je něco kolem deseti pesos. Sociálně slabší nájem neplatí. Školní uniforma pro žáka základní školy stojí čtyři pesa, košile je za tři pesa, boty a kalhoty jsou zhruba tak po pěti pesos. Městský autobus je za peso, což je stejná cena jako za vstupenku do divadla nebo na baseball.

Stát garantuje - nikdo nebude hladovět

Libra masa je za dvě pesa, vejce a chleba je za 15 centavos. Tarjeta opravňuje každého Kubánce ke koupi ve státem dotovaných prodejnách, kde stát garantuje, že nikdo nebude hladovět a zaručuje pro každého stálý zdroj základních potravin a potřeb. Tarjeta, se kterou se takto nakupuje, stojí měsíčně 18 pesos. Je na ni možno během měsíce nakoupit za symbolickou cenu 2,5 kilogramu masa, 2,5 kg fazolí, 2,5 kg cukru, 11 vajec, denně je pro každého zajištěno půl kilogramu chleba a pro děti do 15 let i litr mléka. Nemocní a malé děti, které doporučí školní lékař, mají zvýšené příděly. Zaručen je také levný nákup zubní pasty, pracího prášku, oleje, mýdla a dalšího zboží. Kdo chce víc, musí si zajít nakoupit za národní měnu do tržnice či kupovat za konvertibilní měnu.

Úcta není přežitkem

Přes všechny problémy zůstává Kuba zemí, kde jsou neformálně uznávány a ctěny jejich historické osobnosti a celý výchovný školský systém je zaměřen na úctu k práci, ke svobodě a ke všeobecným humánním zásadám. Obyvatelé pevně věří, že lze do praxe uvést heslo Un mundo mejor es posible , které je o tom, že lepší svět je možný .

Rok od roku se žití zlepšuje

I život lidí na Kubě se od počátku 90. let rok od roku zlepšuje. Jen za poslední tři roky je např. ve spolupráci s Čínou měněn autobusový park a po ostrově jezdí moderní vozy rychlé lékařské pomoci. Ve spolupráci se zahraničními společnostmi se zvyšuje těžba ropy. Na tržnicích lze bez problémů za národní měnu levně nakoupit maso, rýži, ovoce a zeleninu. Také sortiment spotřebního zboží je stále širší. Přibývají nová bistra, kavárničky, soukromé restaurace a bary.

Stát ušetřil třetinu elektrické energie tím, že vyměňuje všem občanům za symbolické poplatky staré sovětské ledničky a varné hrnce za nové moderní. Nové čínské tepelné elektrárny zajišťují bez výpadků dostatek elektřiny, kterou rozvádí zmodernizovaná rozvodná síť po celé Kubě. Rozvíjející se obchodní spolupráce s Venezuelou, Bolívií, Ekvádorem, Argentinou, Nikaraguou a dalšími zeměmi se osvědčuje. Kuba platí za suroviny a výrobky také vysíláním lékařů, učitelů a trenérů do těchto zemí. Zdá se to až neuvěřitelné, ale za dodávky venezuelské ropy bylo za jeden rok provedeno přes 100 tisíc očních operací. Další tisíce očních operací umožnilo vidět své děti a vnoučata Latinoameričanům z mnoha zemí Střední a Jižní Ameriky. Za zmínku stojí v této souvislosti i to, že úspěšnou operaci kubánskými lékaři prodělal i občan Bolívie, který v roce 1967 zavraždil Ernesta Che Guevaru.

Záleží jen na Kubáncích...

A co říci na závěr? Využiji k tomu myšlenek, které řekl historiku Richardu Gottovi velitel kubánských jednotek ze zátoky Girón José Ramón Fernandéz: Nemyslím, že by na Kubě nebyli nespokojení lidé. Nemáme nejrůznější zboží, lidé mohou strádat, ale nehladoví, nebojí se nemocí a budoucnosti svých dětí. Jsou lidé, kteří umísťují novou košili nebo pár ponožek nebo nový automobil za suverenitu nebo výše než sociální spravedlnost. Tito lidé nejsou revoluční nadšenci. Záleží jen na Kubáncích, kteří lidé v zemi budou mít většinu. Kuba je z mála zemí světa, která viděla odcházet tři velmoci - Španělsko, USA a SSSR. Všechny zanechaly v zemi své dědictví. Nezměnily ale fakt, že Castrova revoluce neskutečně zvýraznila Kubu na mapě světa, změnila k lepšímu život milionů Afričanů a zrodila nehmatatelný, ale výrazný pocit hrdosti lidí na svůj národ. Návštěvníci si mohou všimnout zanedbané Havany, ale určitě si všimnou veselosti dětí, optimismu a čistého kubánského obyvatelstva. Lidé jsou vzdělaní, vlastenečtí, hrdí na svoji minulost a dějiny své země. Tito lidé vědí, komu za to vděčí. Zeptejte se, komu patří půda, na níž pracují, továrny, ve kterých denně nacházejí práci a kolik stojí vzdělání jejich dětí. Kuba odmítla španělské, americké a sovětské impérium. Myslíte si, že chtějí vrátit hotely gangsterským společnostem, že ti, kteří přežili krizové období po roce 1989, by si chtěli vše zopakovat? Vše je nyní v rukou Kubánců, záleží jen na nich, jaký další osud si vyberou.

2. dubna 2008, prof. Dr. Petr CHALUPA, CSc., PhDr. Dana HÜBELOVÁ