KSČM*Příručka pro komunální politiky zde ke stažení*Výsledky voleb pro KSČM*Naši lidé*Nymbursko jako na dlani*Minulost jaká byla*Náš program

Aktuality

  • Likvidace cukrovaru Hrochův Týnec v obrazech ke stažení ZDE
  • Milovické UCHO je ke stažení ZDE
  • Jste svědky korupce u sebe doma, nahlašte nám ji a budeme proti ní společně bojovat!

  • Zpravodaj OV KSČM Nymburk podzim 2011 ke stažení zde
  • Zpravodaj OV KSČM Nymburk ke stažení zde
  • Podporujeme české vědce!
  • Spočítejte si svou ekologickou stopu!
  • "Ať žije vláda! . . . . . Ale za svoje."

    ...

    Poslanci KSČM ve Středočeském kraji PS PČR

    1. JUDr. Stanislav Grospič, 44 let, člen KSČM, právník, Mladá Boleslav
    2. Bc. Miloslava Vostrá, 44 let, členka KSČM, ekonomka, Braškov
    3. Bc. Jan Klán, 26 let, člen KSČM, student VŠ, Záboří nad Labem

    Koutek poezie

    Mějme je rádi

    Každý roku začátek, ohlédnem se nazpátek. Abychom si byli jistí, že nejsme jen pesimisti.
    Máme vládu, prezidenta, každému z nich roste renta. Správně jsme se snažili, tak nám všechno zdražili.
    Byli přitom spravedliví. Jenom hlupák se jim diví. Proč chudákům přidávat? Stejně budou nadávat.
    Podle vlastní logiky volí prvky taktiky. Snadněji se přece postí, ten kdo nemá všeho dosti.
    Proto dají sami sobě v této lidsky těžké době. Nač jsou lidu hmotné statky? Zbytečně by dělal zmatky.
    Rádi nesou tíhu moci a činí tak ve dne v noci. Jen když mohou svému lidu přinést v žití trochu klidu.
    Vzali by i větší věno. Bohužel. Je dokradeno. Heslo však zní: „Nepřestat. Chudé lidi potrestat.
    Když nebudou mít žádnou sílu, těžko vyhrabou se z jílu“. A tak mocní svojí pílí míří směle k svému cíli.
    Řekněte. No není hezká, cesta do prdele Česká?

    Počasí

    Haló noviny GUE-NGL logo GUE-NGL logo

    Sociálně právní poradna KSČM

    poradna@kscm.cz

    Naši odborníci se budou snažit zareagovat na vaše dotazy nejpozději do 7 pracovních dnů.
    Nabízíme vám poradenství v těchto oborech:
    •lidská práva a sociálně právní ochrana dětí
    •občanské právo
    •pracovní a správní právo
    •sociální problematika
    •zdravotní problematika
    •bytová problematika
    •školská problematika,
    sociálně patologické jevy
    dětí a mládeže
    •genderová problematika
    •ekologická problematika
    •finanční poradenství
    •bezpečnostní problematika
    •zemědělská problematika
    S důvěrou se obracejte na odborníky KSČM.
    Upozornění: Tato občanská poradna nemůže v žádném případě nahrazovat kompetence orgánů státu nebo plnit úlohu arbitra.


    Priority volebního programu KSČM

    * Práce pro všechny za spravedlivou mzdu

    * Žádná tolerance k omezování sociálních jistot, důstojný život i pro seniory

    * Investice do lidí, vědy a nových technologií jako základ boje proti krizi

    * Zdravé životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj, regulace trhu

    * Bezpečí pro občany, spravedlivý trest za každé bezpráví

    * Demokracie a lidská práva – KSČM pojistkou demokracie

    * Společnost vzdělání a kultury

    * Šance pro mladé na kvalitní život

    * Rovný přístup k informacím a rozvoj informačních technologií

    * Život v míru, bez vojenských paktů, cizích základen a válek


    Karel KRYL

    Karel Kryl

    Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes na dělali zrádce.

    Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky, farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

    Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

    Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, Dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli. Dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

    Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. A je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

    Jdi na obsah Jdi na menu
     

    Vrcholem cynismu je nyní, za statného kuropění mediálních trub, tolik deklarovaná humanitární pomoc Spojených států nejchudšímu státu západní hemisféry Haiti, aktuálně postiženému přírodní pohromou biblických proporcí. Jakoby vedle přírodních kataklyzmat, nestačila dvě století, kdy tuto bohem odmrštěnou zemi ekonomicky a fyzicky týraly dvě velmoci – Francie a Spojené státy. Nejdříve zemi téměř zlikvidujeme, abychom ji pak, za nadiktovaných podmínek, "pomohli". Sbratření harpunářů a velryb. Haiti je drastickým plakátovým děckem globálního kapitalismu v nejděsivější jeho podobě, a to mluvíme o době před apokalyptickým zemětřesením.

    Tutam je kupříkladu opomenuta neviditelná práce stovek kubánských lékařů na Haiti či okamžitá pomoc Venezuely, nyní rovněž postižené zemětřesením. Sdělovací prostředky a nekonečná diskusní defilé zrcadlí rasismus hluboce v nás zakořeněný: Haitská vláda je neschopná, Haiťané jsou líní negři, co jen natahují vyzáblé ruce a vyvěšují splasklé žaludky, sami nic nedělají a neumějí atd. Bylo by však jednoduché všechno svést na tamější hororem paralyzované obyvatelstvo, vládu a drancující gangy v Port-au-Prince. Jak třeba na pohromu zareagoval Haiťany neoblíbený pacifikační kontingent OSN (MINUSTAH) čítající 9 000 osob? Vlastní aktivní nečinností jen prohloubil pochyby o svém poslání, jemuž málokdo tleskal.

    Haiti kdysi bývalo zemí s rozsáhlým přírodním bohatstvím. V roce 1804 zde bylo - v první zemi obou Amerik - zrušeno otroctví a založen svobodný černošský stát, jenž vyhlásil nezávislost na francouzských kolonizátorech. Trest za tuto troufalost následoval záhy, a to v podobě globálního embarga uvaleného na mladinkou republiku Spojenými státy a Evropou. Toto embargo bylo posléze posíleno francouzským požadavkem na reparace ve výši 21 miliard dolarů (částka přepočtená na hodnotu dolaru v roce 2004 - pozn. autora) coby odškodným za to, že se Haiťané svobodně zbavili dobrodiní francouzské kolonizace.

    Ještě v roce 1915, tedy 111 roků od úspěšné rebelie, splácela haitská vláda americkým a francouzským bankám dluhovou službu, která představovala 80% vládních příjmů. Tentýž rok Haiti postihla další katastrofa v podobě wilsoniánského idealismu v praxi, jež byla některými zahraničními a českými periodiky vychvalována jako „stabilizační mise“. Slovy Noama Chomského: „Jednotky amerického prezidenta Wilsona vraždily, demolovaly, de facto znovu nastolily otroctví a zničily ústavní systém zrušením haitského parlamentu s pistolí u jeho spánku.“ Jak Chomsky dodává - obrovská potravinová krize, jež Haiti stihla v roce 2008, má své kořeny již ve Wilsonově invazi a okupaci. Wilsoniánskou demokracii a mariňáckou okupaci Haiťané na vlastní kůži vychutnávali až do roku 1934, i když za to zaplatilo 20 000 z nich životem, jak uvádějí haitští historikové. O tři roky později, navzdory všem ranám, trýzněná země čelila další masové vraždě, kdy proamerický diktátor v Dominikánské republice Rafael Trujillo nechal zmasakrovat podle různých údajů 19 000 až 35 000 chudých Haiťanů, kteří údajně představovali rasovou hrozbu pro jeho nadčlověka, a to proto, že měli tmavší barvu kůže než on.

    Americká půjčka byla haitskou vládou splacena až v roce 1947. Haiti se tehdy nacházelo v bankrotu. Jeho ekonomika se kvůli zdrcujícím reparacím ocitla v naprosté dezintegraci a nikdy se už nepostavila na nohy. Přišly ale další půjčky od Světové banky a kolotoč dluhů, splátek a drakonických úroků se opět roztočil.V tomto světle se aktuální pomoc Washingtonu zemětřesením a jeho následky ochromené zemi ve výši 100 milionů dolarů zdá být ohavným cynickým plivancem.

    V 50. letech minulého století se na Haiti ujal moci proamerický klan Duvalierů, jenž ze země vysával zbytky znásilněného bohatství a vybrousil teror proti bezbrannému obyvatelstvu s pomocí notorických hrdlořezů Tonton Macoutes a madam Max Adolphe, správkyní mučících kobek ve Fort Dimanche, až do absurdna. Teror rozpoutaný „Papa Doc“ Duvalierem nabíral tak monstrózních proporcí, že začal kreslit vrásky na čele šedé eminence ve Washingtonu, a bratrská pomoc byla na několik let pozastavena. Tři dekády pod těmito zabijáky, prošpikované 60 000 mrtvolami, jistě zemi k rozkvětu a prosperitě nepřispěly, ačkoliv regionální hegemon měl jiný názor.

    I když v roce 1986 Port-au-Prince chvatně opouštěl „Baby Doc“ Duvalier s kufry narvanými penězi, obroda národa a sociální smír nenastaly. Během uplynulých 30 let se Spojené státy na Haiti podepsaly implementací puritánsky neoliberálních reforem a zároveň posilováním haitské elity, páteře neoliberální alchymické laboratoře. Publicisté, akademici či aktivisté píší, že americká ekonomická asistence a bilaterální obchodní plány vedly k podkopání haitského průmyslu a zemědělství. Haiti bylo svého času zemí, jež se mohla uživit díky své zemědělské politice. Jeho hlavním produktem byla rýže. Avšak zákony „volného trhu“ aplikované na haitské zemědělství, jež stmeloval hojný počet drobných farmářů - třebaže na naše poměry chudých - zlikvidovaly domácí produkci importem subvencovaných potravin ze Spojených států. Proti takové konkurenci v zádech neměli haitští zemědělci žádnou možnost obstát. Statisíce venkovanů zaplavily městské slumy, jež jim mohly nabídnou jen ještě větší chudobu a beznaděj. Šťastnější z nich sice nalezli zaměstnání v robotárnách, montážních fabrikách nebo sweatshopech americké provenience coby laciná feudální síla; tam ale stále panují otrocké a nehumánní podmínky. Publicista Paul Street uvádí, že miliony obyvatel byly odsouzeny k permanentní nezaměstnanosti, obchodu s drogami a paběrkování. Také skutečnosti, že si haitský proletariát, jenž zaplavil chudé čtvrti, stavěl chatrné chýše nebo domky z nekvalitního materiálu, spolu s nepříliš odolnou a chudou infrastrukturou sídelního města obecně, a existencí oblasti, kde se pod jejím povrchem střetávají tektonické desky a možnost zemětřesení byla již dříve brána v potaz, jistě přispěly k daleko vyššímu počtu obětí současné pohromy.

    ObrazekV roce 1990 byl Washington zděšen demokratickou volbou v Haiti, kdy byl do čela země zvolen Jean-Bertrand Aristide a jeho hnutí LAVALAS. Aristidovy plánované sociální reformy, včetně zvýšení minimální mzdy, pozemkové reformy, investic do churavé infrastruktury či boje proti privatizaci vodních zdrojů, nakonec o rok později vedly k jeho svržení hnutím FRAPH, ve kterém s požehnáním Pentagonu působili produvalierští militanti. Prezident Clinton se však v roce 1994 rozhodl v Haiti opět „nastolit demokracii“, poté co zde za jeho skryté podpory a přes ekonomické embargo bylo zmasakrováno 4 – 5 000 chudých černochů. Dosazení Aristida do prezidentského křesla však provázely tvrdé ekonomické podmínky týkající se otevření země nadnárodním molochům typu Texaco Oil či škrtů v sociální sféře.

    V roce 2004, během druhého prezidentského mandátu, byl Aristide znovu svržen silami FRAPH s podporou USA, Francie a Kanady a unesen do Afriky, kde je dosud protiprávně zadržován. Zpráva prestižního lékařského periodika Lancet o dva roky později uvádí, že: „V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo během 22 měsíců, jež následovaly po puči, zabito 8 000 osob. Téměř polovina z těchto obětí se připisuje na vrub vládních sil a jejich stoupenců. Na 35 000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let (11).“ Roku 2006 byl do prezidentského úřadu zvolen bývalý Aristidův příznivce René Préval. Ten je však lidskoprávními organizacemi a haitským disentem obviňován z korupce a spolupráce s osobami, které provedly puč před čtyřmi lety. Ani administrativa prezidenta Obamy se dosud nepokusila legalizovat existenci nejpopulárnější síly v zemi – hnutí LAVALAS – a nadále populární prezident Aristide zůstává v exilu, přestože se vyjádřil, že se chce do vlasti vrátit, aby ji pomohl postavit na nohy a „důstojně ji dostat z mizérie ke snížení chudoby“. Již jen fakt, že je na Haiti zakázaná nejpopulárnější politická strana, smýká s neoliberálními hodnotami, především se svobodou volby a politického vyznání, ačkoliv tato drobnost zůstane dlouho pohřbená v sutinách děsivého zemětřesení.

    Zatímco země jako Čína či Venezuela posílají na Haiti výlučně humanitární pomoc, Spojené státy tam navíc posílají 10 000 vojáků. Jistěže dojde na vděčné mediální cukrbliky a oslavný chór na adresu nejmocnějšího státu planety, že se objeví vždy, když někde dojde k ničivé pohromě. Washington nese hrdě humanitární prapor, na scénu přicházejí bývalí prezidenti, a jeho finanční či jakákoliv pomoc obětem zastíní pomoc ostatních států, které jen neuroticky paběrkují. Humanitární vojenskou invazi Spojených států však nelze vnímat pozitivní optikou, jsme-li dostatečně obeznámeni s jejich humanitární agendou jinde ve světě, ba více – s jejich vztahem vůči staletími decimované zemičce v Karibiku. Velmoci nemají svědomí, a už vůbec ne sklony k altruismu. Jakákoliv „pomoc“ bývá zpravidla draze zaplacena.

    Daniel Veselý, BL

     

    Náhledy fotografií ze složky Svět okolo nás

    Komentáře

    Přidat komentář

    Přehled komentářů

    Zatím nebyl vložen žádný komentář