Anna Malá

Anna Malá se narodila 17. května 1887 v Nymburce na Malých Valech (dnes čp. 320). Měla dva starší sourozence Karla a Antonii a mladší sestru Marii. Otec pracoval jako truhlář v nymburských dílnách. V dílně se opravovaly těžké parní lokomotivy, osobní i nákladní vozy. Dělníci pracovali 12 hodin za plat 7 – 10 krejcarů na hodinu. Tedy asi zlatku denně. V případě dobré práce a absolutní poslušnosti mohli obdržet patnáctiprocentní příplatek. Celková mzda se pohybovala kolem 25 zlatých měsíčně, což nebylo pro dělnickou rodinu dvakrát moc.

Náklady na život se tehdy pohybovali v těchto relacích: 1kg mouky – 15 krejcarů, 1kg chleba – 10 krejcarů, 1kg cukru – 36 krejcarů, 1 kg hov. Masa – 60-70 krejcarů, šněrovací boty sály 4-5 zlatých, všední oblek byl za 4-6 zlatých.

Rodina Malých žila v poměrně skromných poměrech. Což se projevilo na zdraví členů rodiny. Karel a Antonie během dospívání umírají na tuberkulózu – nemoc chudých a Anna sama touto nemocí sama onemocní. Toto, i další rodinné tragédie zapříčiněné bídou a nedostatkem mají na Annu bezprostřední vliv. Politicky se začala angažovat až pod vlivem Matěje Serbuse.

Matěj Serbus nastoupil do nymburských dílen jako truhlář. Zde vidí místní poměry, především tuhou disciplínu, kdy je každé odmlouvání trestáno okamžitým propouštěním. Vedoucí jsou Němci, neuměli často slovo česky. Matěj Serbus později vydával noviny „Občanské záležitosti“. Je předákem většiny dělníků, stává se starším spolupracovníkem Antonína Janouška, s kterým v roce 1905 bojuje v Nymburce za všeobecné volební právo. Jsou spolu zatčeni a deportováni do Mladé Boleslavi. Otec Anny ho bere do podnájmu ve svém domku. Zde se setkává s Annou, kterou přivádí do sociálně demokratické strany. Anna se aktivně zapojuje do práce žen.

Ve dvaceti letech Anna ztrácí oba rodiče. Proto o dva roky později odchází za svou sestrou Marií do Prahy, kde získává místo v Dělnickém domě. První světová válka, vítězství socialistické revoluce v Rusku a vznik Československé republiky vede k rozvoji ženského hnutí. Většina funkcionářek sociální demokracie se hlásí k levici jako například Marie Strnadová, Anna Křenová, Marie Vobecká, Baruška Rezlerová, spisovatelky Marie Majerová, Helena Malířová, k levici se hlásila i třicetiletá Anna Malá.

V roce 1920 je Anna Malá zvolena poslankyní do Národního shromáždění. Spolu s Luisou Landovou Štychovou, dr. Bohumírem Šmeralem a Josefem Hakenem bojují za vládní opatření, které by zabezpečovalo sociální postavení pracujících žen, zvláště v době těhotenství a mateřství. V témže roce je těmito poslanci rozpoutána kampaň na uzákonění mateřských práv. Například 16. Listopadu 1920 předkládá Anna Malá návrh zákona na převzetí péče o nemajetné šestinedělky a novorozené jejich dětí státem. Zdroje financování vidí z Daně z luxusu a progresivního zdanění a nemovitostí šlechty a velkostatkářů. Tento návrh je v jiné podobě realizován až v roce 1947 prosazením milionářské dávky. Anna Malá ostře pokračuje i svým vystoupením dne 24. Listopadu 1920, kdy ostře vystupuje proti rozpočtu na rok 1921. Poměry první republiky hodnotí věrně: „…Naše ženy vidí jen jedno, že na jedné straně žije v tomto státě skupina lidí opatřena vším bohatstvím, vším blahobytem a přepychem a na druhé straně živoří ohromná většina obyvatelstva v krajní nouzi, v nedostatku nejnezbytnějších životních potřeb, ve strádání a bídě…“ Neváhají předložit parlamentu ani nejdrastičtější příklady ze života chudých matek a dětí.

Střet pravice a levice v sociální demokracii pokračuje. Prohrávající pravice překroucením právních zásad předmnichovské republiky obsazuje Lidový dům, levice na to odpovídá generální stávkou. Anna Malá nezahálí a pomáhá levici v jejím demokratickém boji. 10. Prosince přijíždí do Peček, zde pomáhá zorganizovat stávku, která vypuká následujícího dne.

Boj o charakter republiky končí stanným právem a střelbou a zatýkáním bezbranných. Anna žádá, aby se zatčenými při generální stávce a při ustavování závodních a zemědělských rad, bylo zacházeno jako s politickými vězni. Jako příklad uvádí spolu s dalšími poslanci surové zacházení četníků s členy závodní stráže rad továren a velkostatků na nymburském okrese. Neohroženě vystupuje i v časopise ženský list (který v té době řídí spisovatelka Marie Majerová) za 3000 zatčených soudruhů: „…Uvědomte si, že četnický bodák, sokolská lžidemokracie, policajtský pendrek, sedlácká zpupnost a sociální zrada, nejsou žádné fundamenty, na kterých by mohla být zbudována jistota a hospodářská rovnováha státu…“ Správně určuje roli pracujících, když dále uvádí: „…Jediným pilířem republiky jsou dělníci ducha i rukou, prodchnuti neuhasitelnou touhou po socialistické spravedlnosti…“ Tehdejším mocným předpovídá budoucnost: „Za každý den našeho utrpení se budou zodpovídat před tváří dějin a soudem lidstva ti, kteří nás urážejí, zneklidňují a tupí…“

Porážkou prosincové generální stávky končí boje o charakter republiky, která bude ještě osmnáct let čistě kapitalistická. Po lednu 1921 se utváří komunistické strany, na základě přijetí 21 podmínek Komunistické internacionály. Jedním ze základních kamenů vzniku KSČ je i konference sociálně demokratických žen, svolaná do Prahy na dny 12. až 13. března 1921. Konference vyslovuje naléhavý požadavek: „…ustavme co nejdříve komunistickou stranu československého proletariátu a připojme se k velké rodině světového revolučního hnutí – Komunistické internacionále!“ Mezi delegátkami z celé republiky je i Anna Malá. Zde je přijat její návrh, aby byla ve prospěch zraněných a persekuovaných zřízena proletářská podpůrná organizace s názvem „Rudý kříž“.

Konference se vyslovuje i k sociálnímu právu dělnic a pracujících žen. Byla sestavena rezoluce, která požadovala:

1. Státní ochranu matek a kojenců. Zřizování útulků pro šestinedělky.

2. Úprava bytového zákona ve prospěch nájemníků.

3. Zajištění základní výživy lidu do nové sklizně.

4. Do stabilizace cen nestabilizovat mzdy.

Rezoluce se stává pro mladou poslankyni a novinářku hlavní náplní její činnosti. Anna Malá pochopila, že ustavením Komunistické strany Československa boj za práva pracujících nekončí, naopak, vyžádá si ještě mnoho sil. Jak konečně ve svém článku „Po sjezdu“ říká: „…veliký cíl, který si komunistická strana vytkla, může být prosazen jenom jednotnou vypjatou vůlí nejuvědomělejšího proletariátu…“.

V první polovině dvacátých let se angažuje v komunistickém a ženském hnutí: „jedině socialistická společnost vytváří matkám a dětem podmínky pro šťastný život…“. Obhajuje Sovětský svaz: „…jenom socialistické Rusko umožňuje ženě svobodně rozhodovat o svém mateřství…“ a vystupuje na shromážděních pracujících, aby je získala pro ideály socialistické revoluce. 29. března 1926 vystupuje v sále Občanské záložny v Poděbradech za zlepšení pracovních a životních podmínek žen.

Z 11. Dubna je poslední zpráva o politickém působení na nymburském okrese. Zemská politická správa v Praze sděluje Okresní politické správě v Poděbradech, že Anna Malá z Královských Vinohrad není již poslancem strany komunistické od posledních voleb do Národního shromáždění. Tento dotaz byl učiněn v souvislosti s výše uvedenou schůzí v Poděbradech. Anna Malá se uchýlila do ústraní a nadále se již vyšší politiky příliš neúčastnila, přesto byla levicově aktivní.

Dne 7. května 1948 vyšel v Rudém právu její nekrolog:

Zemřela poslankyně Anna Malá

Ve věku 61 let skonala v Praze jedna z prvních poslankyň KSČ, soudružka Anna Malá. Poslankyní byla zvolena v roce 1920, když již vyvrcholil boj pravice a levice. Ihned po roztržce přešla do klubu poslanců KSČ.

Byla i činnou spolupracovnicí „Rudého práva“ a „Rozsévačky“. Ještě za okupace přes vysoké stáří pomáhala v ilegálním hnutí.

Ať už Anna Malá odešla z politického života jakoukoliv cestou, pravda zůstává, že svým životem, vystoupením v poslanecké sněmovně, na veřejných táborech lidu vepsala významnou kapitolu do historie komunistického hnutí u nás.

Výrazně pomohla k politickému probuzení proletářských žen a tím pomohla straně v ženském hnutí vybudovat pevné uvědomělé zázemí.

Představitelé buržoazie nenechala v pochybnostech o tom, že ženy se nespokojují s účelem určeným jim kapitalistou, být „ochránkyní rodinného krbu“, ale že z nich vyrůstá nebezpečný protivník bořící základy staré společnosti.

Z podkladů zpracovaných Věrou Jaklovou redakčně upraveno.