Vedla v nich k výrazným deformacím a omezením v rozvoji demokracie, občanských svobod a práv, duchovního života i k osobním tragediím desetitisíců lidí. Provázely ji i horké imperialistické války, které v atmosféře vzájemného podezírání mohly kdykoliv přerůst v celosvětovou jadernou katastrofu. To všechno dnes antikomunisté svádějí na totalitní podstatu socialismu a na komunisty.

Studená válka rozdělila svět na dva znepřátelené bloky, jejichž vzájemná konfrontace otravovala mezinárodní vztahy na celé naší planetě. Z nich se zákonitě přelévala do vnitropolitického prostředí, kde žila samostatným životem, podléhajícím vlastní zhoubné logice. Deformovala vývoj nejen socialistických, ale vyspělých kapitalistických a v nemalé míře i rozvojových států. Právě onen proces přenosu, měl ty nejtragičtější následky.

Po obou stranách "jaltské čáry" se množili agenti tajné policie a speciálních služeb, jejich moc se stávala nekontrolovatelnou. Tato policie a zmiňované služby představovaly jakési státy ve státech, které vedly vlastní tajné války, vyvolávaly státní převraty, špiclovaly obyvatelstvo i politiky a především všude, nejvyšší politické kruhy nevyjímaje, hledaly nepřítele skutečného i domnělého. Např. USA vytvořily větší a daleko tvrdší bezpečnostní aparát, než jaký měly kdykoliv za 2. světové války.

V této souvislosti poznamenávám, že ona proklínaná StB nebyla o nic víc zločinná, než např. americká FBI, či CIA, která v lidově demokratických zemích kromě jiného organizovala i teror včetně vražd. Není známo, že by zahraniční agenti StB stříleli a podřezávali americké šerify, jak se to praktikovalo v režii západních tajných služeb u nás.

Řadu zemí socialistických i kapitalistických, zaplavila vlna podezírání, špionomanie, udavačství a represí. Zasáhla i "nejsvobodnější zemi světa" - USA. V letech 1947-1957 ji ovládl fašismu blízký maccarthismus, projevující se masovým udavačstvím, inkvizičními represáliemi za "neamerické smýšlení" a rozsáhlými čistkami ve státních úřadech, na univerzitách i v Hollywoodu, připomínajícími středověké hony na čarodějnice. Řada intelektuálů (např. Ch. Chaplin) z USA emigrovala. Ve věznicích seděli nevinní. Došlo k politickým vraždám i k popravě manželů Rosenbergových, odsouzených na základě falešných důkazů, podvržených FBI.

Ve zmiňované atmosféře docházelo k represím i popravám nevinných lidí rovněž v lidovědemokratických zemích. Vykonstruované politické procesy nejtíživěji postihly Československo, zejména řadu funkcionářů KSČ a státu. O jejich skutečných příčinách a zejména hlavních strůjcích, antikomunisté jako obvykle lžou, aby mohli opět házet špínu na socialismus a komunisty.

Podle komunistům ne zrovna nakloněné knihy Stewarta Stevana "Operation Splinter Factor" (anglicky vyšla r. 1974 v několika západoevropských zemích), přeložené do češtiny pod názvem "Výbušnina" (r. 1991) vydalo nakladatelství SAKO, byla hlavním strůjcem hrdelních procesů s vysokými funkcionáři Maďarska, Polska, Bulharska a Československa americká CIA a osobně její tehdejší šéf Allan Dulles. CIA pomocí nastrčené figury Noela Fielda, dvojitých agentů a především "svého člověka", podplukovníka Josefa Swiatla - druhého muže v polské bezpečnosti, podvrhla kontrašpionáži lidově demokratických zemí i SSSR, falešná obvinění i důkazy, vytvářející falešné špiony a zrádce na nejvyšších místech.

K. Gottwald ani podezíravý J. V. Stalin, podle zmiňované knihy, dlouho nevěřili ve vinu těchto lidí. Nakonec se však i oni ve všeobecné atmosféře špionománie nechali podvrženými důkazy vlákat do pasti, nastražené jim operací CIA "Splinter Factor". Jejich přehorlivé a těžko kontrolovatelné bezpečnostní aparáty ji pak "iniciativně" rozvinuly do patřičné šíře i hloubky, takže ve věznicích, pracovních táborech i ztrátou odpovídajícího zaměstnání na ni ve zmiňovaných zemích doplatily desetitisíce nevinných lidí.

Tak se především CIA podařilo dostat na šibenici místopředsedu bulharské vlády Trajčo Kostova, maďarského ministra vnitra Laszlo Rajka, ústředního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského, na jehož "odhalení" se podílela i CIA řízená radiostanice Svobodná Evropa, ministra zahraničí ČSR Vladimíra Clementise a řadu dalších. Generální tajemník polské dělnické strany W. Gomulka, kterého v srpnu 1951 Swiatlo osobně zatýkal s úmyslem poslat ho rovněž na šibenici, tomuto osudu naštěstí unikl a r. 1956 se vrátil do čela své strany.

Když podplukovník Swiatlo splnil své poslání, uprchl v prosinci 1953 na západ. V průběhu března 1954 pak ve stanici Svobodná Evropa z části vylíčil, jaké škody způsobil. Jeho oběti byly rehabilitovány, mnohé z nich bohužel až po smrti.

Podle zmiňované knihy Stewarta Stevana byla v řadě aspektů dosud utajovaná operace "Spliter Factor" - "absolutně nejtmavějším bodem americké zahraniční politiky v temných dobách studené války" a "musí vejít do dějin jako zhoubný názor, který znetvořil integritu našeho poválečného světa k nepoznání". Především však znetvořil socialismus, proti kterému byl spolu s celou studenou válkou antikomunisty namířen.

Problematika studené války je jistě složitější, a proto veškeré její nepřístojnosti nelze svádět jenom na CIA a další tajné služby. Je však zřejmé, že původními a hlavními, ať již přímými, či nepřímými viníky zmiňovaných i dalších excesů nejsou komunisté, ale její strůjci a stratégové.

Naši antikomunisté se nepoučili. V podobě lustračního šílenství rozpoutávají nový hon na čarodějnice, který ohrožuje samotné základy demokracie. Modrá moc podporovaná zběsilostí pravicových médií, tak kandiduje na nejreakčnější režim Evropy.

Bez studené války by politické procesy a represálie, ať již v lidově demokratických zemích nebo v USA, nebyly vůbec možné. Bez ní se mohl socialismus rozvíjet zásadně jinak. Rychleji, všestranněji, demokratičtěji a bez většiny deformací. To však globální kapitalismus nehodlal a nadále nehodlá připustit a z obav o svou budoucnost rozpoutává novou studenou válku.

Haló noviny, Naše Pravda, 2. 7. 2007, Jaroslav Kučera