„Vláda tím nerespektovala určitou ústní dohodu, která byla učiněna i s námi, že po průběhu voleb v Srbsku budeme debatovat a zvažovat další postup společně," řekl, poté, kdy vláda Mirka Topolánka uznala Kosovo, sociálně demokratický stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Uvedl také, že je z „toho kroku rozčarován, protože vláda nejednala v souladu s usnesením Sněmovny, které ji žádalo, aby nezávislé Kosovo v této chvíli neuznávala". V kontextu parlamentního dění okolo Kosova od počátku tohoto roku jsou nejzajímavějším z tohoto vyjádření slova o určitých, Zaorálek je nekonkretizuje, slovních dohodách.

Navíc L. Zaorálek výrokem „v této chvíli" poněkud nepřesně interpretuje usnesení Poslanecké sněmovny. Mezinárodní právo platí, buď a nebo, ne podle toho, jaká je právě chvíle. Někdo by mohl říct, že jde jen o formulační nepřesnost. Podle mnohého to je ale svědectví o dlouhodobém postupu sociální demokracie.

Musíme se totiž, abychom tyto podivnosti začali přesněji vnímat, vrátit na počátek roku, kdy v zahraničním výboru poslankyně Kateřina Konečná přišla s myšlenkou, aby Poslanecká sněmovna určila vládě ve věci uznání Kosova, od které se dalo v této souvislosti čekat mnohé, jisté mantinely, dané zejména respektem k mezinárodnímu právu a rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1244.

Nakonec ovšem zahraniční výbor vyšel z předloženého návrhu, dopracoval ho a sněmovně byl předložen jako usnesení tohoto výboru. A jak už jsme psali, nakonec byl také přijat.

A divné věci se děly také okolo návrhu, který by upravil postup České republiky při uznávání jiných států, předkládaný pochopitelně v souvislosti se situací okolo Kosova. Jedná se vlastně o dva dokumenty: návrh zákona o nutnosti dodržování mezinárodního práva (tento sněmovní tisk je k dispozici zde) a zákona o způsobu uznávání nově vzniklých států Českou republikou (najdete zde).

Tomu, kdo nenahlédne na tyto parlamentní tisky, nepodívá se na jmenný seznam předkladatelů, tomu je třeba rovnou říct, že návrhy podávají komunističtí poslanci. Trochu divné. Proč? Protože myšlenka na takovéto zákony začala být rozpracovávána v kruzích poslaneckého klubu ČSSD. Přesto nakonec pod návrhem není nikdo ze soc.dem. podepsán.

Mezi čtyřma očima je možné se dovědět, že vedení sociální demokracie svým poslancům účast na této iniciativě zakázalo. Jistě tady sehrála roli opět skutečnost, že někteří poslanci si léčí svou komunistickou minulost, bez ohledu, že jde v případě vztahu k celistvosti Srbska a dodržování mezinárodního práva o problém, který by měl být nadřazující. V této souvislosti by jistě bylo stejně přízemní, kdyby podání návrhu s podpisy poslanců soc.dem. zabránil vlastními chybami sociální demokracie způsobený neúspěch při volbě prezidenta.

Ještě zajímavější jsou však informace, že jedním z důvodů odmítnutí podílu na prosazení těchto zákonů mělo být tvrzení, že postup české sociální demokracie je koordinován se zahraničními partnery, údajně zejména německou SPD. Dlužno podotknout, že tato údajná argumentace prý zaskočila i poslance, který pro svoji účast na projektu byl předvolán na „kobereček" a vyvolala u něj dotaz, jakou a čí politiku soc.dem. tedy dělá.

Podle nynějších slov L. Zaorálka sociální demokracie uzavřela zákulisní ústní dohody, že o problému bude jednat po srbských parlamentních volbách. Co by si totiž mysleli Srbové, že je zradili i ti, při kterých v minulosti stáli v jejich těžkých chvílích? Odložení zrady mělo tedy jen podpořit „demokratickou" a „proevpropskou" kandidátku zaštítěnou prezidentem Borisem Tadićem.

Vláda M. Topolánka však Kosovo uznala bez ohledu na nějaká tajná ujednání. Zkrátka v této chvíli sociální demokracii nepotřebovala. Na rozdíl od případu vyslání české jednotky do Afghánistánu. Tady v Poslanecké sněmovně vláda nejdříve neuspěla a tak přispěchal s pomocí poslanec Milan Urban, a to zpochybněním hlasování, a v následném opakovaném hlasování další poslanci soc.dem., když změnili svůj postoj a vládní návrh podpořili. Vlastně tak může být postup vlády M. Topolánka pro sociální demokracii výhodný, nebude se muset zostudit přímou účastí na hanebnosti.

Vždyť to byla vláda vedená Milošem Zemanem, která v roce 1999 souhlasem s útokem proti tehdejší Jugoslávii, vysloveným po několika dnech členství v NATO, jednáním v rozporu s mezinárodním právem, nejen poprvé v historii učinila z České republiky agresora, ale zejména prokázala obrovské morální selhání. Je jen těžko pochopitelné, že si Miloš Zeman dnes dovolí tvrdit cosi o hrdosti nad konzistencí svých názorů. Je pozdě říkat, že Kosovo je "islámskou teroristickou diktaturu financovanou narkomafiemi". Miloš Zeman a jeho vláda sociální demokracie jsou naopak u zrodu dnešního Kosova.

Pro dnešní vnímání sociální demokracie je to o to horší, že byť současné vedení nemá s minulou hanebností své strany personálně příliš společného, pokračuje v nemorální obojetné politice. Jde tedy o to, zda takové hříchy jsou vybočením nebo trvalou součástí její politiky.

Kdo by si v takové chvíli nevzpomenul na román Honóre de Balzaca Splendeurs et miséres des courtisanes.

Napsal (ntv) 

  Pátek, 23 květen 2008