I. ÚVOD:

Po celé období, počínaje 17. listopadem 1989, jsou v České republice zcela systematicky rozvíjeny velmi promyšlené kampaně proti komunistické straně a souběžně s tím jsou potlačovány, překrucovány a bagatelizovány informace o politice KSČM.

Nejde přitom jen o pouhý hrubý, jednoduchý antikomunismus, prezentovaný nahodile, případ od případu, jednotlivými politiky a jinými osobnostmi. Ten se ukázal jako málo úspěšný.

Jde o  propracovanou, ucelenou, dlouhodobou a neustále se zdokonalující a rozšiřující koncepci manipulační činnosti ve vztahu k veřejnosti a veřejnému mínění na adresu KSČM, kdy jsou využívány všechny formy a metody práce, všechny dostupné prostředky, která se prolínají všemi oblastmi života společnosti od kultury – přes zdravotnictví až po zemědělství, všemi sociálními vrstvami a všemi věkovými skupinami společnosti.

K této antikomunistické činnosti je využíváno široké spektrum různých historicko-politických výročí a událostí, různých aktivit a akcí, legislativní oblasti, různých státních          i nestátních institucí, vzdělávacích, kulturních a uměleckých center, včetně VIP osobností.

Klíčové je využití masových sdělovacích prostředků, zejména veřejnoprávních (které v České republice ovládá pravice – tzn. rozhlas, televize, film a tisk). V nich je používána směsice pravd a nepravd, dále účelových pravd vytržených z kontextu historických událostí
i sprostých lží. A to jak z vnitrostátního tak i mezinárodního života.

Tyto antikomunistické kampaně mají své různé intenzity, a to gradující období i klesající úroveň, tak jak pravice právě potřebuje.

Výsledkem je, že celá tato směsice přístupů, cílevědomě, systematicky modelovaných, vytváří každodenní, nepřetržitý tok jednostranných, negativních, pomlouvačných
a očerňujících informací o komunistické straně, jejich minulých, současných výsledcích práce i o budoucích cílech. Jedná se tak o permanentní kampaň.

Pravice si je vědoma toho, že mediální sféra je jedna z nejdůležitějších a nejúčinnějších zbraní proti levici. Úzká skupinka bohatých, která parazituje na širokých vrstvách obyvatel společnosti dole, může ovládat celou společnost pomocí těchto masových sdělovacích prostředků a účelovou manipulací veřejným míněním.

Tento mediální tlak proti KSČM vytváří pro pravici požadovaný pohled na KSČM v myšlení české společnosti – negativní a odmítavé stanovisko vůči KSČM.

II. HLOUBKA A ZHOUBNOST ANTIKOMUNISTICKÉHO TAŽENÍ:

 V každém společenském zřízení, ať už to byla 1. republika, nebo období socialismu
i v období současného kapitalismu, je vždy něco dobrého, co lze používat i v novém systému. Je tam něco, co by se mohlo zlepšit a dále používat a také něco vyloženě špatného, co je třeba zavrhnout. To ví každý rozumný člověk.

 Česká pravice se však rozhodla negovat z období socialismu totálně všechno! V tom ale přestřelila a to jí demaskuje před veřejností, že ji jde jen o mediální manipulaci. Řada lidí dnes totiž vzpomíná na to, že za socialismu bylo mnoho dobrých věcí. Pravice tak kritizuje kvalitu vysokoškolského systému za socialismu, školky pro malé děti, přehrady, dálnice, zdravotní péči, sociální jistoty ve stáří i v nemoci - nic nebylo dobře, všechno špatně.

 Česká pravice dlouhodobě a soustavně vytváří KSČM všemi prostředky - negativní image.

 Pravice prezentuje KSČM jen v souvislosti se slovy: mlátit, udávat, špiclovat, kriminál, teror, úpadek, zaostávání, neschopnost, krev. Když se řekne KSČM, má se občanům České republiky vybavit „krev“.

 Je to nebezpečná věc! Za prvé - řada primitivů je chytlavá na takové věci. Za druhé, ono se dobře do někoho kope, když se nemůže bránit. Horší je, když se situace změní. Za třetí – většina příslušníků společnosti, která sleduje politické dění jen okrajově, automaticky přebírá takový pohled na KSČM za svůj, když to říkají v televizi, rozhlase a píší v tisku. Je to umocněno tím, že řada mladých lidí v té době ještě nežila, či si to nepamatují, protože byli v dětském věku. Že to funguje cítíme všichni.

 Masmediální masáže ale fungují i naopak. Příkladem je jeden nejmenovaný český politik. Neumí ani pořádně mluvit česky a kam přijde tam „chrní“. Dost často je také odborně „mimo“. Media ovládaná pravicí jej však prezentují pomocí těchto slov, jako vtipného, úžasného, skvělého, zábavného, taktního, společenského a inteligentního člověka. A lidé jej volí!

III. CÍLE, KTERÉ SLEDUJE TATO ANTIKOMUNISTICKÁ KAMPAŇ  

      PROTI KSČM:

 Strategickým cílem je likvidace Komunistické strany a ideí socialismu ve společnosti. 
To je dlouhodobý cíl. (Pozn. Bohuslav Sobotka – nový předseda ČSSD před několika dny prognózoval KSČM, že bude v Parlamentu zastoupena už jen jedno příští volební období, kdy se díky úbytku a stárnutí členské základny KSČM vytratí z Parlamentu).

 Pravice si uvědomila, že udělala v roce 1989 obrovskou chybu, když nevyužila možnost zakázat Komunistickou stranu. Neodhadla dobře možný vývoj v ČR i v KSČM. Tehdy společenská a politická situace umožňovala sáhnout k tomuto radikálnímu řešením. Nyní si pravice uvědomuje, že zakázat KSČM v současnosti je téměř nemožné, zejména z  mezinárodního hlediska.  Proto na to jde jinak. Dlouhodoběji a tzv. měkkými prostředky.

 Pravice chce docílit tohoto strategického cíle – zániku (v horším případě bezvýznamnosti) Komunistické strany prostřednictvím politiky antikomunismu, která dlouhodobě sleduje tyto cíle:

 1) Pošpinit před voliči všemožně Komunistickou stranu za minulost, v přítomnosti i její idei pro budoucnost. Omezovat tímto voličskou přízeň KSČM ve volbách od voličů nestraníků a tím zmenšovat její vliv ve společnosti.

Je jasné že jen hlasy členů strany ve volbách pro KSČM nestačí. Že KSČM potřebuje hlasy nestraníků. Proto taková antikomunistická masáž voličů - nestraníků.

 2) Izolovat komunistickou stranu ve společnosti od potencionálních koaličních partnerů vytvářením pro pravici žádoucího veřejného mínění ve společnosti vůči KSČM. A to pomocí především masových sdělovacích prostředků. To vše s cílem znemožnit už předem každou politickou stranu či hnutí, kdo by o koalici či otevřené spolupráci s KSČM uvažoval.

  3) Zastrašit občany od aktivní spolupráce s Komunistickou stranou a od veřejné podpory této straně pod různými hrozbami:

-         reálnými prvky – obava o ztrátu zaměstnání, strach o své děti ve škole či v zaměstnání

-         účelově vytvořenými morálními žebříčky hodnot ve společnosti – kriminalizace, negativizace KSČM

-         v souhrnu - prostřednictvím vytvořeného klimatu ve společnosti docílit předem společenské i profesní sebelikvidace lidí, kteří by se hlásili veřejně ke KSČM. Vznikají z toho reálné konflikty v rodině, na pracovišti i ve společenském životě lidí, kteří se hlásí ke KSČM.

 4)  Odradit občany od vstupu do Komunistické strany – čímž chce docílit její stárnutí, vymírání, zmenšování členské základny, ztrátu akceschopnosti, ztrátu finančních příjmů, ztrátu postavení ve společnosti.

Antikomunistické kampaně mají za úkol působit prioritně na neorganizované voliče, aby se nepřiklonili ke KSČM, naopak, aby ji odmítli.

Ve druhém sledu  má za úkol působit na všechny občany společnosti, nevyjímaje děti ve školách a školkách, aby pravicovou prezentaci komunistické strany brali jako nezpochybnitelnou pravdu a samozřejmost. Vštěpovat jim tento pohled na KSČM už od dětství. (Viz. Člověk v tísni jezdí na besedy po školách pošpinit KSČM).

Pravice tím sleduje své mocenské, tzn. politické, ekonomické a vojensko-bezpečnostní zájmy – přes volební výsledky! Chce udržet současný společensko – politický –
a ekonomický systém, jako neměnný. Chce tím zabránit realizaci levicového programu
a vytvořit prostor pro pravicovou politiku a všestranné profitování pravice.

 Tento postoj pravice vyhovuje částečně i ČSSD, která se často podílí na tomto působení vůči KSČM svými prohlášeními ale i činy, která získává levicové voliče na úkor KSČM. Jsou zde i zájmy jiných skupin, které se kumulují proti KSČM.

 Pravice chce držet KSČM dlouhodobě v jakémsi „omezeném koridoru vlivu“ ve společnosti a to s postupně klesajícím vlivem. Přičemž s postupem doby jsou možné různé odchylky +/-  od této základní linie stanovené pro KSČM. Ale cíl je neměnný.

 Situace ve společnosti se od roku 1989 postupně mění a tomu se přizpůsobuje politika pravice. Jestliže se KSČM dostává z tohoto koridoru narůstá brutalita antikomunismu ve společnosti, s cílem udržet KSČM v tomto koridoru. Jestliže je KSČM ve stanovené linii preferencí, aktivista antikomunistů klesá.

IV. JAKÉ PRVKY JSOU VYUŽÍVÁNY V ANTIKOMUNISTICKÝCH KAMPANÍCH PROTI KSČM V POSLEDNÍM OBDOBÍ:

 Dají se rozdělit do několika skupin:

Tvrdá historická fakta proti KSČM:                                                    

* Milada Horáková – poprava -  Ludmila Polednová                                                            

* Heliodor Píka – prokurátor Vaš                                           

* Spiklenecké centrum Slánského – popravy                     

* Srpen 1968 – Vstup vojsk Varšavské smlouvy

 Překrucovaná fakta ve vztahu ke KSČM:

*  Únorový puč 1948

*  Snaha postavit komunismus na roveň fašismu

*  Jáchymov - Jáchymovské peklo – političtí vězni

*  Kalousek – před rokem 1989 - tady byl v ČR „koncentrák“

*  Mašínové - hrdinové národa

*  Vondruška – komunistický bachař, mlátička

*  Grebeníček starší – stbácký bachař, mlátička

*  Pohraničníci - zabijáci

*  Kolektivizace – rudý teror na venkově

*  Gottwald - vrah

*  Palach  - jeho upálení

*  Zajíc – jeho upálení

*  STB – démonizace, udávání, špiclování, policejní teror (v r. 2009 nově na TV – Akce STB)

*  17. listopad 1989 – porážka socialismu, (utlačovatelského režimu, mlácení, vítězství svobody)

*  Fronty na banány, atd.

Akce určené k mediálnímu šumu proti KSČM: (Akce, které se 1-2 týdny široce komentují v mediích

*  Petice STOP KOMUNISMU                               a pak vyšumí do ztracena, ale zanechaj negativní   *  První máj bez komunistů                                      obraz KSČM ve společnosti u voličů) 

*  Trikem proti komunismu

*  S komunisty se nemluví

*  Koncert proti komunismu

*  Petice – Zrušme komunisty (Urban, Smoljak)

*  Petice proti sílícímu vlivu komunistů

*  Petice za zrušení názvu „komunistická“

*  Dekomunizace

*  Zakažme Rudou hvězdu – aktivita ze Senátu

*  Kravatou proti komunismu

*  Zažeňme komunisty zpět do děr – Letná - Topolánek

Legislativní opatření – zákony proti KSČM:

*  Zákon o III. protikomunistickém odboji v letech 1948 - 1989

*  Zákon o protiprávnosti komunistického režimu   

*  Návrh zákona zákazu činnosti KSČM

*  Zakázání činnosti Komunistického svazu mládeže (později KSM znovu obnoven)

*  Návrh zákona o zákazu používání komunistických symbolů

*  Návrh zákona zakazující činnosti hnutí potlačující svobody lidu

*  Ustavení komise Senátu na zkoumání ústavnosti KSČM – Senátor Štětina

*  Úřad vyšetřování a dokumentace zločinů komunismu /Úřad posledního zúčtování/

*  Zrušení 1. máje jako státního svátku

 
Mezinárodní prvky:

* Stalin – masový vrah

* KGB, STASI – špiclování, udávání, teror, krev

* Nedemokratičnost režimu na Kubě, v Číně (Tibet), v Bělorusku

* Velká říjnová socialistická revoluce – bezvýznamný lampiónový průvod

Řada těchto akcí se opakuje každý rok a přibývají další a další knihy, filmy a celý arzenál se tak obohacuje.

Z tohoto výčtu je patrné, že proti KSČM stojí velmi silný protivník, že KSČM je pod obrovským tlakem.