V roce 1890 si tehdejší levicová a dělnická společnost poprvé připomínala svátek práce. Ten byl poprvé slaven jako připomínka událostí, které se staly v roce 1886 v Chicagu, kdy byla násilně potlačena a narušena stávka dělnictva, které bojovalo za zavedení osmihodinové pracovní směny. Tehdejší svět se zmítal v boji za práva zaměstnanců, vznikaly různé politické proudy, které se obvykle ustanovily jako socialistické strany a hnutí. V tehdejším Rakousko-Uhersku vznikla Československá strana sociálně demokratická dělnická, která zpočátku boj za práva zaměstnanců vedla. Po zklamání ze sociálně-demokratického proudu se v evropských zemích začali rozvíjet strany komunistické, které šli cestou revoluční, protože se ukázala marná snaha sociálních demokratů, kteří nedokázali složitý státní aparát změnit systematicky, tak jak bylo potřeba.                                           Po první úspěšné oslavě svátku práce na Střeleckém ostrově v roce 1890 se z oslav 1. máje stala tradice, která přetrvává až do současnosti. Tehdy byl obrovským nepřítelem socialistických požadavků, které bojovali za práva dělníků, kteří trávili v práci každý den v týdnu, několik hodin a i tak si nedokázali v mnoha případech vydělat na důstojný život německý kancléř Otto von Bismarck. Ten se velmi bránil levicovým požadavkům o změně společenského řádu, proto se rozhodl dělnictvu zlepšit jejich podmínky a zavést první sociální požadavky. Tím zajistil úpadek revoluční atmosféry, protože dělnictvu byla část požadavku splněná, ovšem systém, který v té době existoval, stejně nefungoval a ze svého principu fungovat nemohl, protože byl postaven na kapitalistické výrobě, která nutně vede k hospodářské krizi. Toho si byla tehdejší levicová veřejnost vědoma, proto se první máj stal jakousi připomínkou nejen událostí z roku 1886, ale také manifestací pracujících lidí, kteří jasně dávali najevo svůj nesouhlas s kapitalistickým způsobem výroby.

Podobně je to i v současnosti. Miliardář nemůže být otcem pracujících lidí, protože jejich zájmy se v hospodářské výrobě kříží. To, že máme v současnosti politické strany a hnutí, které jasně chtějí zavádět sociální reformy jako zvýšení důchodů, studentské slevy atd. ovšem nechtějí změnu systému, to svědčí o podobné pozici jako před 130 lety. Sociální reformy uklidní revoluční atmosféru, která v současnosti je mnohem vyšší – kvůli stále se zdražujícím energiím, potravinám, palivům nebo kvůli válečné situaci, ovšem za většinu těchto problémů může systém, ve kterém žijeme. Systém, který nutí společnost ke vzájemnému třídnímu boji mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, systém který není schopen regulovat cenovou hladinu nebo systém, který když neví, co má dělat, tak způsobí vojenský konflikt. Pouze změna systému je odkazem prvního máje, tak jako si ho KSČM připomíná a připomínat bude. Protože pokud nezměníme systém, tak systém změní nás.