Česká společnost se zmítá v komplexní krizi. Naděje, že hospodářské problémy rychle ustoupí, se nenaplnila. Nejen lidé závislí na své mzdě či důchodu, ale také kapitálová lobby, musí řešit otázku, co bude dál.
V podobných podmínkách se mohou dít různé věci. Dochází i k náhlým obratům, pučům nebo k teatrálním provokacím, jejichž cílem je odvést pozornost právě od zájmů kapitálových lobby a jejich vazeb na politiku státu. Lidé, kterým stát ještě více ubírá z prostředků k nutné obživě, totiž na výzvy k utahování opasků ve veřejném zájmu moc neslyší. Sami krizi nezavinili a opasky mají utažené na doraz už dnes.

Za běžných okolností stačí pravici vůči opozičním subjektům uplatňovat mediální bariéry. Ale v okamžiku, kdy se začíná sociální situace výrazněji zhoršovat, je to málo. Nejjednodušší cestou, jak zabránit nespokojeným lidem, aby v blížících se volbách dali najevo svůj odpor k politice zvýhodňující i v době krize nejbohatší na úkor neprivilegované většiny, je zdiskreditovat subjekty, které by mohly nabídnout jinou alternativu. Nespokojení lidé pak nepůjdou k volbám a pravice si může dál dělat, co uzná za vhodné. Zájem mnoha médií se proto zaměřuje právě tímto směrem. Řadě pravicových voličů totiž nevadí, když jejich politici mají aféry. Hlavně když jim sníží daně a zvýší zisky. Zato voliči levice od svých reprezentantů očekávají úplnou důvěryhodnost.

Při podobných provokacích je pochopitelně nejvýhodnější zaměřit se na osobnost, která má u voličů ohlas. Čím známější a oblíbenější je politik, který padl do podobné pasti, tím horší jsou důsledky. Obzvláště se hodí provokace v oblasti finanční. Jejich organizátoři kalkulují s naštvaností občanů na finanční machinace elity. Když se jim podaří jakkoli, třeba i lží a manipulací, vrhnout na levicové strany i pouhý stín podezření, že se chovají stejně jako strany pravicové, o pravdu se už nebude nikdo zajímat a hlasy půjdou dolů. Vzniká tak nebezpečná atmosféra, ve které musí být ti, kterým nejde o vlastní obohacení, ale zároveň musí řešit problém, jak se i po stránce finanční má jejich strana udržet, aby vůbec mohla prosazovat zájmy neprivilegovaných, stále ve střehu. Pokud někdo přijde s nabídkou, že je náš sympatizant, a dodatečně se vytasí s připomínkami k některému zákonu, může být velmi těžké prokázat, že k žádné dohodě něco za něco nedošlo. Každá věta, pokud se vytrhne z kontextu, může být médii vykládána dvojznačně. A i když politik dodatečně soudně obhájí svou nevinu, pokud se aféra odehraje těsně před volbami, po volbách bývá pozdě. Načasování současné aféry těsně před původním termínem předčasných voleb proto vyvolává celou řadu otazníků.

Tyto souvislosti bohužel dostatečně nedocenili místopředsedové KSČM Jiří Dolejš a Čeněk Milota, když za nimi přišel fiktivní lobbista s nabídkou miliónového sponzorského daru. Je sice jisté, že se ani jeden z nich nepokoušel osobně obohatit či jednat nelegálně. Z toho je ostatně média přímo neobviňují. Jednali však s tímto figurantem jako s každým jiným občanem, který se na stranické orgány obrací. Nehlídali každé slovo, zda se nedá vyložit i jiným způsobem. I nepřesné formulace se totiž dají využít různým způsobem. Média dokáží uplést aféru i z pouhých zdánlivých narážek. A šikovný sestřih nahrávky může vydatně napomoci. Ukázalo se, že velká otevřenost KSČM vůči veřejnosti může nahrávat i podobným provokacím. Faktem je, že na rozdíl od mnoha jiných stran se na sekretariátech KSČM může k vedoucím funkcionářům, poslancům i zastupitelům dostat doslova každý, aby se podělil o své problémy, poradil se, sdělil své názory či připomínky k navrhovaným zákonům. Mezi těmito lidmi však mohou být i takoví, kteří přijdou s předem připraveným záměrem dát vyřčeným slovům právě takový smysl, který se jim hodí. Vůči médiím jsou politici ve střehu vždy, vůči občanům nikoli. Ukázalo se, že to může být velmi neopatrné, zvláště jde-li o člověka, který přijde s nabídkou finanční podpory. Jakmile už k něčemu podobnému dojde, nedá se - až do vyřešení případných žalob - prakticky nic dělat. Média nechtějí slyšet nic o podstatě problému, většina z nich nedá dostatečný prostor k tomu, aby se mohli nařčení politici obhájit. Pravda se nezjišťuje. Zjednodušené titulky článků vtloukají lidem do hlav přesvědčení o vině. Hlavní zájem se soustředí na stínání hlav a je pořádán hon na celou stranu. O tom jsme se mohli přesvědčit v uplynulých dnech. Zatímco mnozí jiní politici se v této špíně pohybovat dovedou, pro naše politiky je to naprosto nová situace.

Výkonný výbor ÚV KSČM ani nikdo z vedoucích funkcionářů strany ani nenaznačil, že by se provokací postižení místopředsedové dopustili nečestného jednání. S těžkým srdcem však museli všichni konstatovat, že nesou politickou odpovědnost za situaci, která se vytvořila. Sami bývalí místopředsedové pochopili, že musí nést důsledky. I při nepravdivém obvinění jde o neobratnost, za níž se musí platit. KSČM si musí zachovat pozici strany, které je nečestné jednání bytostně cizí. Naším hlavním zájmem nyní je, aby se celá kauza důkladně prověřila a aby se prokázala nepravdivost všech obvinění.

Z celé situace pro nás vyplývá velmi výrazné poučení: Ani KSČM si nemůže být jista, že nebude vystavena podobným provokacím. Naopak, je pravděpodobné, že podobných pokusů o její diskreditaci bude více. Právě proto, že nežije ze špinavých peněz, nevyužívá černý sponzoring, budou se její konkurenti snažit, aby i na ní ulpělo podezření. Je nutné mít na paměti, že podobné provokaci může být vystaven každý funkcionář, nejen vedení strany. Nejsou před ní v bezpečí ani regionální funkcionáři, krajští či městští zastupitelé, tím spíše, že se blíží volby do obecních zastupitelstev. Nesmíme se nechat zastrašit, musíme i nadále zůstat stranou otevřenou vůči všem občanům. Ale více opatrnosti rozhodně neuškodí.