Vztahy mezi Českou republikou a Kanadou, přiznejme si, nejsou ideální. Máme znovu zavedená víza, část našich občanů se tam prý chystá natrvalo a česká diplomacie pracuje na tom, aby proti Kanadě vystoupila celá EU. Do toho všeho přijde ještě návštěva senátorů, a hle, opět spor, tentokrát opačný. Zkuste si, pokud máte dostatečně silný žaludek, přečíst názor pana Miloše Šuchmy, jinak předsedy Českého a slovenského sdružení v Kanadě, který publikovaly 24. září Lidové noviny, a zjistíte, že každý máme o demokracii asi jiné představy.
Možná, že dojde i na zamyšlení nad tím, že útoky na KSČM mohou mít jednotné řízení a jednoznačný cíl zbavit se všech těch, kteří se vymykají z jednotné řady poklonkovačů a jednosměrného myšlení.
Ve své polemice nazvané "Balína v Kanadě nechceme", tedy senátora Vlastimila Balína, jenž jako člen delegace výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu se má zúčastnit jednání v Kanadě, odmítá jeho příjezd. Stejně jako to učinil už několikrát předtím při návštěvě dalších zákonodárců za KSČM, kteří již v různých delegacích parlamentu zemi navštívili. Pan Šuchma sám sebe povýšil nad demokraticky zvolené zákonodárce Kanady i České republiky a snaží se mluvit nejen za kanadskou vládu a její parlament, ale za všechny krajany žijící v této zemi, a dokonce tvrdí, že Češi, žel, jsou levicový národ, na kterém čtyřicet let komunismu zanechalo nenapravitelné škody v politickém myšlení, ale i na charakteru se všemi negativy. Náprava bude trvat generaci, možná dvě... Při té příležitosti bez znalosti našeho programu napadá i Komunistickou stranu Čech a Moravy jako takovou. Jde přitom o přístup, který má zkalit vztahy mezi oběma zeměmi, přístup, jenž je opravdu od skutečné demokracie hodně daleko. Možná může dát fašizující pravici další argument, proč není možné spolupracovat s komunisty, nebo to také může být lobbing jak změnit naše zákony, aby z nich bylo odstraněno solidární chápání, nebyl už konečně připuštěn jiný názor a země zaměřila do ultraprava. Proto je třeba nebránit dalšímu omezování demokracie a parlamentní demokracii nahradit jediným správným názorem pana Šuchmy, kterého u nás nikdo nevolil a který sotva ví něco o tom, jak se žije deseti milionům Čechů. Měl jsem tu čest před několika lety doprovázet předsedu kanadského parlamentu, ale nic takového, co píše pan Šuchma, jsem od něj neslyšel, spíše naopak. Dohodli jsme, že oba parlamenty povedou intenzivní politický dialog prostřednictvím svých výborů.
Jak ale chápat slova pana Šuchmy o tom, že vlastně předchozí vývoj zanechal nenapravitelné škody na charakteru našeho národa? Co panu Šuchmovi může vadit na tom, že u nás lidé mohou veřejně proklamovat své názory a že stále ještě je naše zákonodárství alespoň formálně demokratické, i když již okleštěné, avšak stále do jisté míry postavené na solidárním principu? Není to právě tento přístup, možnost alespoň v hospodě nebo doma skutečně svobodně hlásat své názory? Není to stále ještě v naší zemi nějaká vzájemná pomoc, solidarita, určitá sounáležitost mezi lidmi? Je jasné, že názor komunistů na další vývoj naší společnosti je neslučitelný s názory ortodoxní pravice, pro niž jedinými právy, velmi nepřesně nazývanými lidskými, je právo na majetek a jeho získávání jakýmkoli, někdy zákonným jindy méně zákonným způsobem. Jde o to rozbít ideu rovnosti a právo vlastnit majetek postavit výše než sám život. Ortodoxní nebo fašizující pravice totiž neútočí jen na vývoj po roce 1948, ta útočí na základy Velké francouzské revoluce a, chcete-li, v českých podmínkách i na Jana Husa. Pro ni je volnost - další z hesel buržoazní revoluce - jen formální heslo, jež umožní volnost pohybu kapitálu, nikoli volnost myšlenek a idejí, protože šiřiteli myšlenek, a tudíž zabezpečovateli propagandy, jsou jimi ovládané sdělovací prostředky a další ideologická centra, která jsou téměř jednoznačně v rukou majetných. Vzpomeňte víkendovou stotisícovou demonstraci v Itálii proti Berlusconiho médiím.
A když už jsme u těch hesel, tak to třetí heslo - bratrství - je vůbec pro vládnoucí pravicové síly nepřijatelné. Protože se příliš blíží socialistickým myšlenkám. Když komunisté chtějí naplnit alespoň hesla Velké francouzské buržoazní revoluce, stali se nebezpeční. Celá plejáda pravicových sdělovacích prostředků proto útočí denně ze všech stran a snaží se diskreditovat nejen KSČM, jednotlivé komunisty, ale socialistické a komunistické myšlenky jako takové.