10. března již tradičně dochází k vyvěšování "vlajky pro Tibet". Jak napsal pan Jilemnický v Nymburském Deníku - čest Nymburka, který vlajku nevyvěsí, má zastupovat místní gymnázium, jehož studenti již před třemi lety iniciovali nákup tibetské vlajky a ta nyní již po třetí zavlaje na škole. Pominu-li, že podobně studenti v Číně byli kdysi motorem takzvané kulturní revoluce a běhali s rudými knížkami Maa, pak na adresu těch nymburských dodám, že studenti gymnázia, kteří neví, že v Nymburce byl spisovatel Bohumil Hrabal (předseda školního studentského parlamentu Tomáš Formánek po šesti letech studia na gymnáziu. In: www.reflex.cz, 2013), jistě i svými znalostmi "čest" svému městu nedělají. Za co je tam placen pan ředitel netuším.
Ale k Tibetu. Ve světle současných událostí na Krymu považuji za základní premisu integritu státu. Dále, že zahraniční politika se nedělá v obcích, ale v Černínském paláci. Hlavně však vědí vůbec lidé, kteří vyvěšují vlajku, co vlastně podporují? Tibet roku 1959 není jenom o povstání, ale také o tom, že v tomto roce bylo v této zemi zrušeno nevolnictví a otrokářství(!). Film Sedm let v Tibetu a další knihy, například matky dalajlámy, vyjadřují naprosto jednobarevný pohled na zemi z pohledu úzké vládnoucí vrstvy, která pevnou rukou vládla zemi, kde rolníkům patřilo pouze 0,3% půdy, vše ostatní bylo v rukou šlechty, klášterů. V této kulturní zemi byla v té době mimo jiné 90% negramotnost. Kláštery se podílely na dědičném zadlužování rolníků lichvářskými půjčkami. Nebylo k dispozici běžné železné vybavení a průměrná délka života byla 35,5 roku.

Britská vojska v Lhase, 1904 březen

Ví někdo (nymburských studentů se raději neptám), že v letech 1903 až 1904 proběhla intervence Velké Británie do této země. Zahynulo několik tisíc Tibeťanů. Nejvíc 31. března roku 1904 v horském průsmyku u osady Guru, kdy Britové stříleli - podle svědectví vlastních vojáků - z automatických pušek do zad prchajících Tibeťanů. Dle slov jejich velitele: „Věřím, že tento obrovský trest bude prevencí pro budoucnost a přiměje je podrobit se." Britové si svou intervenci nechali od Tibeťanů v rámci mírových dohod zaplatit, podrobili Tibet nevýhodným dohodám a závazkům a až do čtyřicátých let 20. století tam následně umístili svou posádku. Ke zrušení nevolnictví, otrokářství ani k vymýcení negramotnosti se angličané neměli. Číňané v roce 1950 obnovili svou suverenitu, neboť i během britské okupace byl Tibet součástí Číny. Krátce se osamostatnil, spíše formálně, po vítězství komunistů v občanské válce v Číně 1. 10. 1949, kdy 4. 11. 1949 vyhlásilo shromáždění úředníků a náboženských představitelů nezávislost Tibetu. Tento stav trval sotva rok. Podobnost s Ukrajinou a Krymem je opět čistě náhodná. Současný Tibet můžeme snadno srovnat s kolonizací na západě Spojených států se všemi průvodními jevy.
Takže na závěr - vyvěšování tibetské vlajky žádnou "ctí" dle slov pana Jilemnického pro mě není ani být nemůže. Tím spíš mi naše vměšování do těchto oblastí připomíná podporu tzv. demokratickým povstalcům například v Sýrii, kdy výsledkem je, že křesťané v Sýrii se dnes musí vykupovat ryzím zlatem (17 gramů na osobu), aby vůbec zůstali na živu. O právech žen netřeba dlouze hovořit. Doufám, že dotyčné nenapadne ve znamení svobody a lidských práv na radnicích vyvěšovat černé islámské prapory, kdy sami pak budou ze střech řvát jako muezzini.
Navíc často je vyvěšování vlajky Tibetu svévolí jednotlivců, neboť například v Milovicích o jejím vyvěšení zastupitelstvo nerozhodlo.

Mgr. Zdeněk Milata
zastupitel Města Milovice
zastupitel Středočeského kraje
Milovice, Průběžná 607