První máj odnepaměti představuje čas lásky a kvetoucího jara, v moderní historii vstoupil do dějin jako symbol boje za sociální spravedlnost a občanskou emancipaci. Počátek tohoto symbolu se zrodil před více než sto dvaceti lety v americkém Chicagu, kde se pod tlakem sociální bídy začali bouřit zaměstnanci za spravedlivější pracovní podmínky, zejména za osmihodinovou pracovní dobu, která se, bohužel, i dnes stává pro nemalou část společnosti fata morgánou. Vyvrcholením sociálních protestů se staly protesty spojené stávkou, které skončily násilným potlačením ze strany represivních složek. 3. května 1886 proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém přišlo o život v důsledku policejní palby několik stávkujících. O den později usmrtil výbuch bomby několik protestujících, přičemž z jejího odpálení obvinila vládnoucí moc anarchisty a následně pět z nich ve vykonstruovaném procesu odsoudila k smrti. Na památku stávkujících i popravených se v USA začal 1. května 1888 slavit Svátek práce, který se rozšířil do celého světa a stal se demonstrací boje za základní lidská a sociální práva. Tyto demonstrace neprobíhaly svobodně a samozřejmě. Naopak byly často rozehnávány a potlačovány bez ohledu na místo a čas, ve kterém se konaly. Ani represe ze strany vládnoucích sil však nezastavily pracující v jejich boji za sociální a občanskou emancipaci. Vrcholem zvůle vládnoucí elity se před sto lety stalo rozpoutání první světové války, ve které byly do zákopů nahnány miliony prostých lidí, nucených bajonety vraždit sebe navzájem. V době nejmasovějšího vraždění v do té doby známých dějinách vzniklo mezinárodní komunistické hnutí.

Byly to právě komunisté, kteří odsuzovali nesmyslnost masového vraždění prostých lidí navzájem a razili heslo „Když z nás krvelační páni hrdiny stále chtějí mít, rozšiřme stávky na armády, své generály pojďme zastřelit!“ Po roce 1917 se myšlenky úplné emancipace člověka začaly šířit planetou a v některých koutech světa na čas zvítězily. Ještě v nedávné minulosti byly oslavy 1. máje spojeny s výrazným osvobozením pracujících lidí, kterým přes všechny své nedostatky nově vzniklý socialistický společenský systém poprvé poskytl právo na práci, na rovný přístup ke vzdělání i ke kvalitní zdravotní péči. Lidé dosáhli mnohého z toho, o čem dříve pouze snili a zač mnozí z předchozích generací položili i své životy.

Dnes, po restauraci kapitalismu, se to, čeho bylo dosáhnuto, stává opět snem. Po čtvrtstoletí se většina společnosti nachází v podobně neutěšené situaci, ve které byli nuceni žít naši předci. Jen v České republice stihla vládnoucí elita za uplynulých 25 let vytunelovat tříbilionový národní majetek, na jehož vytvoření se podílely předchozí generace. Ani to jí ale nestačilo a tak celou naši společnost stihla ještě zadlužit dalšími téměř dvěma biliony, aby jejich požitky splácely v budoucnu i generace následující. Největším pomyslným úspěchem, kterým se může chlubit, je rekordní nezaměstnanost, srovnatelná snad jen s obdobím meziválečné světové hospodářské krize. Televizní noviny jsou plné zpráv z večírků takzvaných celebrit, ale o tíživé sociální situaci zvyšujícího se podílu české společnosti mlčí.

Polistopadová vládnoucí elita tak zbavila naší zemi důstojnosti a samostatnosti. Nakonec zavlekla Českou republiku do mezinárodního boje za zájmy zámořské supervelmoci, Spojených států. Jak jinak se lze dívat na stávající jednání naší vlády vůči Ukrajině. Jednou z hlavních příčin vyostření ukrajinské krize byla hluboká nespokojenost lidu s politikou prezidenta Janukovyče, představujícího zájmy skupiny oligarchů, který vykonával nezdárně svou funkci a v okamžiku nebezpečí se vzdal své moci. Vládnoucí uskupení mělo na mysli pouze vlastní účty v západních bankách. Tato situace umožnila Západu snadno vydírat zkorumpované ukrajinské vedení. Následně vyznavači Stěpana Bandery založili v domě našich bývalých sousedů požár konfliktu. Nebyli ale sami. Tento proces vedly americké tajné služby a evropští politici. K převratu byla využita americká technologie barevných revolucí, uplatněná v Jugoslávii, Gruzii, Libyi a nyní aplikovaná v Sýrii a Venezuele. Spojené státy neskrývají, že za deset let vložily do destabilizace situace na Ukrajině miliardy dolarů. Hlavním cílem USA a vedení EU nicméně není učinit Ukrajinu demokratickou a kvetoucí, nýbrž se jedná o snahu ovládnout její ekonomické trhy a zapřáhnout ji do vojensko-politického kočáru NATO. Nyní Ukrajinu čekají, slovy přestavitelů Evropské unie, tvrdé ekonomické škrty. Je potřeba provést radikální snížení spotřeby obyvatelstva, tvrdí. Co poté můžeme od těch samých představitelů čekat my? A co můžeme čekat od našich tuzemských politických představitelů?

Loni na jaře ještě vládla České republice zkorumpovaná a nekompetentní pravicová vláda ODS a TOP09. Sedm let vlády pravice bylo ve znamení zhoršující se sociální situace většiny občanů naší republiky. Ať už se jedná o zvyšování DPH na potraviny a léky, zavádění zdravotnických poplatků a zvyšování spoluúčasti ve zdravotnictví, snahu o zavedení školného či vyvedení veřejných prostředků i peněz občanů do komerčních důchodových fondů, které by sloužily jako tučná injekce kapitálu bez odhledu na riziko budoucích důchodců. Snaha zbavit zaměstnavatele jakýchkoli omezení a právních zábran proti zneužívání zaměstnanců byla všudypřítomná.

Vedle asociální politiky bývalých vlád jsme byly svědky též všeprostupující korupce pravicových koalic, vedoucí k nehoráznému vysávání veřejných prostředků, vedoucímu k obohacení konkrétních zájmových skupin. Jednou z těchto skupin se staly i církve, zejména církev římskokatolická. Církevní, ale i pravicová politická reprezentace se snažila a snaží veřejnosti vnutit představu, že církve vytvářely v této zemi po dlouhá staletí vlastní prací ohromné hodnoty, které jim byly po únoru roku 1948 neoprávněně zcizeny. Z toho důvodu považují za logické, že jim bude v současnosti majetek restituován. Církve ale před únorem 1948 nikdy takzvaně „restituovaný“ majetek nevlastnily. Měly ho již od dob Habsburské monarchie jen ve své správě. Československo po svém vzniku pouze kontinuálně navázalo na předcházející monarchii, a proto současné předávání majetku církvím není žádnou restitucí, nýbrž darem. Navíc je třeba vzít v úvahu, že část církví v roce 1948 ani neexistovala. I přesto, že církev majetky nikdy nevlastnila, zejména ne před rokem 1948, dostane darem ještě více, než kolik užívala ne v roce 1948, ale již v roce 1918! Přitom bezostyšně tvrdí, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Jakým způsobem byl ale majetek nabyt? Majetek, který církev do své správy dostala, byl rozhojňován odpustky, vykořisťováním a zbídačováním poddaných i námezdních pracovníků. Tyto hodnoty byly lidem vyvlastněny a dle KSČM církvím nemohou náležet. Nečasova vláda navíc ani nedoložila přesné informace o rozsahu majetků, které mají být církvím předány nebo takzvaně finančně kompenzovány. Přitom postavení církví ve společnosti trvale klesá. KSČM proto odmítá připustit darování veřejného majetku ve prospěch církví a náboženských společností. KSČM považuje za nutné s církvemi a náboženskými společnostmi jednat o změně jejich financování, ale pro stát zadlužený soudobým kapitalistickým režimem je neúnosné hradit narůstající požitky prelátů, jejichž věhlas mezi veřejností naopak prudce klesá. Dále KSČM požaduje zrušit zákon č. 218/1949 Sb. a tím pádem zastavit financování církví a náboženských společností státem podle tohoto zákona, navrhnout a vyjednat určité přechodné období, v němž by se postupně církve ekonomicky osamostatňovaly a byla by provedena odluka státu od církví. Financování církví a náboženských společností musí být postaveno čistě na bázi jejich ekonomické samostatnosti, opřené o příspěvky věřících, jejich dary a sbírky! V době zadlužení ČR ve výši 1,5 bilionu Kč (ve skutečnosti dosahuje až 4 bilionů), vysoké nezaměstnanosti, nárůstu chudoby, zbídačování a prudkosti vykořisťování jsou případné restituce majetku církvím podle KSČM dalším plivnutí do tváře většině české společnosti, proti níž realizovala bývalá pravicová vláda asociální, agresivní reformy, a současná se nemá ani k tomu, aby jejich dopad na lidi alespoň zmírnila! To je v jedné z neateističtějších zemí světa výsměch těm, kteří živí současnou vládnoucí třídu. KSČM takový přístup rozhodně odmítá, a i proto prosazuje referendum o zrušení církevních restitucí!

Bývalá vláda uspokojila římskokatolický klérus a zároveň zvyšovala daně vykořisťovaným a snižovala monopolům a oligarchii. Hnala zemi do dluhové pasti. Pomyslnou špičkou ledovce se stal skandál na Úřadu vlády ČR vedoucí k jejímu pádu. Následovalo vypsání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny PČR, které si většina obyvatel naší země přála.

Do předčasných voleb se zapojila nově vzniklá uskupení podnikatelské a populistické pravice, jejichž volební úspěch opět zabránil utvoření středolevé vlády s možnou podporou KSČM. Výsledkem předčasných voleb je nově vzniklá koaliční vláda ČSSD, ANO 2011 a KDU - ČSL.

Na jedné straně ji tvoří středo-levě se tvářící tradiční politická strana ČSSD, ostře se v předvolebním boji vymezující vůči „církevním restitucím“ a slibující napravení dopadů asociálních reforem pravicových vlád. Na straně druhé podnikatelské pravicové politické hnutí ANO 2011 vedené miliardářem Andrejem Babišem a klerikálně konzervativní politická strana KDU - ČSL, přímo navázaná na katolickou církev. Došlo tak k účelovému spojení subjektů z odlišných částí politického spektra.

Nově vzniklá vláda je proto vládou vzniklou pouze na základě povolebního pragmatismu, bez nějakého hlubšího ideového či personálního souladu mezi jednotlivými politickými subjekty, které ji tvoří. Vládní koalice drží při sobě pouze na základě čistě účelové dohody o rozdělení politických postů. Postavení ČSSD v rámci koalice navíc není výhodné, sociální demokracie nemá ve vládě dominantní roli ani velkou sílu. Lze očekávat, že ČSSD a následně vláda budou cloumány vnitřními rozpory a postupně dojde k posouvání vlády doprava. Vláda, i vzhledem k své ideové rozštěpenosti, proto nemůže přinést podstatnou pozitivní změnu. Vládní koalice již nyní neřeší klíčové problémy České republiky a jenom účelově odkládá možné spory, které by při nastolování konkrétních řešení vyvstaly.

KSČM není stranou dílčích reforem, ale stranou systémové změny. Náš program, včetně protikrizových opatření, vychází z důkladné analýzy situace ve společnosti. Spojují se v něm dlouhodobá opatření vytvářející podmínky pro kvalitativní změny s opatřeními denní politiky. Proto prosazujeme a budeme prosazovat takové zákony, které mají stávající špatnou sociální situaci nemalé části obyvatelstva přinejmenším zmírnit.

Stěžejním pilířem politiky KSČM je hájení práv pracujících občanů, nezaměstnaných a sociálně ohrožených skupin - lidí pobírajících starobní důchody či matky s dětmi. Naší základní prioritou není šetření na lidech, ale právě naopak rozvoj lidského kapitálu, protože to je to nejcennější, co naše republika může mít. Komunisté bránili a budou nadále bránit všem pokusům o zbavení právní ochrany zaměstnanců, aby se z nich nakonec stala součást bezejmenného davu před branami podniků, kde nikdo ráno nebude vědět, zda bude večer ještě zaměstnán a zda si ze své mzdy bude moci dovolit platit lékařskou péči, rostoucí nájem, ceny energií a potravin, a nakonec i vzdělání pro své děti. Komunisté jsou připraveni aktivně nastolovat témata jako revize zákona o tzv. církevních restitucích, zrušení druhého pilíře penzijní reformy či zavedení progresivního zdanění fyzických i právnických osob. Požadujeme povinná majetková přiznání pro všechny politiky s tím, že pokud neprokáží legální nabytí svého majetku, bude jim následně tento neprokazatelně nabytý majetek stoprocentně zdaněn. Jsme i pro účinné postihy daňových úniků nadnárodního kapitálu, jelikož právě tyto úniky přivádí ke krachu sociální stát a způsobují nemalé každoroční schodky státního rozpočtu a ve výsledku rostoucí výši veřejného dluhu.

KSČM bude vždy prosazovat svůj volební program a hájit zájmy většiny občanů České republiky. Co do počtu mandátů v Poslanecké sněmovně PČR jsme my, komunisté, nejsilnější opoziční parlamentní stranou. Odmítáme škatulkování a potřebné změny chceme realizovat s každým, kdo bude mít dobrou vůli problémy řešit.

Dnes ale stojíme na prahu evropských voleb a na podzim nás čekají i volby komunální a senátní. Málo občanů ČR si stále uvědomuje, že postupným přesouváním mnoha pravomocí z národních států na instituce EU a nadřazenost evropské legislativy nad domácí získává EU značné pravomoci a je třeba, aby občané nad tímto děním měli prostřednictvím svých volených zástupců kontrolu. Stejně tak je třeba změnit současný systém, kdy má stále velkou moc Evropské komise, tedy skupina úředníků, kteří nejsou nikým voleni. KSČM považuje za nutné zvýšit rozhodovací roli Evropského parlamentu tak, aby o dění v EU rozhodovali skutečně ti, kteří jsou voleni občany členských zemí EU, a samozřejmě sami občané. K tomu je potřeba, aby všichni občané využili svého práva volit a volili ve volbách do Evropského parlamentu takové strany, které budou prosazovat systémovou změnu, budou obhajovat jejich skutečné zájmy a zabrání dalšímu zvyšování vlivu jak Evropské komise, tak i nadnárodních společností a finančních institucí. Je třeba, aby EU byla skutečně pro občany, pro pracující a ne jen pro úzkou skupinu vyvolených. Evropský parlament potřebujeme, bez toho by v Evropě vládl koncern velmocí a naše názory by nebyly vůbec slyšet. Být k EU kritický neznamená být protievropský. KSČM dlouhodobě v Evropském parlamentu hájí nejen zájmy občanů ČR, ale neprivilegovaných občanů celé EU.

Evropa je dlouhodobě zasažena hlubokou krizí. Zmatek a nejistota se promítly i do projektu Evropské unie, která je uzurpována pravicovými mocenskými elitami a finančními kruhy. Evropskou unii navíc deformuje vliv evropských byrokratů, zcela odtržených od reality běžných lidí. Sílí jak sociální rozdíly mezi občany, tak rozdíly mezi jednotlivými evropskými regiony a národy. Ruku v ruce s prohlubujícími se rozdíly se probouzí xenofobie a nacionalismus. Evropská unie se tak dostává na dosud nejvážnější křižovatku vnitřního vývoje od dob svého vzniku.

I přesto, že KSČM nestála v čele rychlého začlenění České republiky do struktur Evropské unie, respektovali jsme vůli občanů ČR, kteří většinově, nekriticky hlasovali pro vstup ČR do EU. Vzhledem ke stávajícímu stavu unijních institucí i životních podmínek obyvatel členských zemí, včetně České republiky, ale považujeme za nutné a potřebné Evropskou unii změnit. Dle KSČM je současná integrace v rámci EU pouze ekonomická, chybí jí sociální a kulturní rozměr. EU v současné době dostatečně nechrání sociální práva občanů jednotlivých členských států, není hrází proti zhoubné moci nadnárodního kapitálu, stále více podléhá jeho tlakům. V důsledku toho nedochází k růstu životní úrovně Evropanů, ba co hůře, sociální situace se ve většině unijních zemí zhoršuje. Dochází k čím dál většímu rozevírání sociálních nůžek, k nárůstu chudoby i zhoršení postavení středních tříd.

Místo toho, aby na stávající problémy vedení EU účelně reagovalo, v důsledku přebyrokratizování Bruselu dochází pouze k vydávání mnoha nesmyslných, neefektivních norem a směrnic, které stávající situaci neřeší. To vše za situace, kdy dochází k militarizaci EU, přeslýchání hlasů z občanské společnosti a špatné enviromentální politice.

Problémem není jen samotná vládnoucí struktura v EU, nýbrž i přístup našich vládnoucích činitelů. Ti nejprve vyjednali špatné vstupní podmínky pro ČR, jakož i její následné okleštěné možnosti fungování v rámci EU. Nyní se Česká republika nachází v druhořadém postavení, a není v něm sama, umocněném o neschopnost naší politické a úřednické reprezentace úspěšně prosazovat naše národní zájmy. Tato neschopnost je v lepším případě dána odbornými a kvalifikačními nedostatky zástupců ČR, v horším případě je odrazem jejich hodnot a pohledu na svět. KSČM se ale se současným stavem Evropské unie a postavením České republiky nehodlá smířit a prosazuje důležité a zásadní reformy.

Jako komunisté klademe důraz na dodržování lidských, hospodářských, sociálních a kulturních práv pro všechny občany EU a vyhlašujeme nulovou toleranci všem formám diskriminace - ať již na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo politického přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Prosazujeme rovnoprávné postavení všech členských států EU, odstranění byrokratické zátěže, rychlou a průhlednou administrativu EU a informační svobodu, včetně zamezení snah o cenzuru internetu, které v poslední době nabírají na intenzitě.

KSČM si je vědoma toho, že sociální stát je možné uhájit pouze v celoevropském měřítku. V rámci obrany a dalšího rozvíjení evropského sociálního státu proto KSČM prosazuje právo na práci, spravedlivou mzdu a sociální zabezpečení. Samozřejmostí musí být univerzální bezplatný přístup k veřejným službám jako je zdravotní péče a vzdělání. Důležité je naopak zamezení liberalizace veřejných služeb, zejména zdravotnictví a vzdělávání, jelikož zdraví ani vzdělání není zbožím. Vzhledem k udržení pracovních míst navrhujeme zkrácení pracovní doby ve všech členských zemích EU a pro mladé lidi právo na první zaměstnání. Všichni občané EU pak musí mít garantované právo na důchod v přijatelné výši.

Sociální jistoty není možné garantovat bez fungující ekonomiky. KSČM se zasazuje o takový ekonomický model, který bude zvyšovat životní úroveň obyvatel EU a zároveň bude šetrný vůči životnímu prostředí. Pro ekonomický rozvoj vytvářející nová pracovní místa je nutné posílení vědy, výzkumu a inovací. K financování plánu evropské obnovy navrhujeme zavést daň z finančních transakcí a evropskou daň na velké majetky. Prosazujeme právo na zásobování energií, zajišťující dostupnost elektřiny pro domácnosti. Z důvodu zajištění tohoto práva jsme pro posilování role jaderné energetiky. Prostředkem pro nastartování růstu a zajištění zaměstnanosti mohou být i zelené technologie.

Jedním z velkých problémů stávající EU je potravinová politika. KSČM podporuje domácí suroviny a zdroje, potravinovou bezpečnost České republiky a rozvoj potravinářského průmyslu využívajícího místních surovin. Zásadně se stavíme proti spekulacím s potravinářským zbožím a nevýhodnému postavení malých producentů vůči velkoprodejcům. Při ochraně malých producentů vůči koncernům nemůžeme zapomenout ani na důraznou ochranu práv spotřebitelů.

Evropa ale není pouze Evropská unie. A Evropa není celý svět. KSČM směrem k ostatním zemím prosazuje takové mezinárodní vztahy, které budou založené na přátelství, partnerství a vzájemné spolupráci, které se budou opírat o hodnoty míru, spravedlnosti a solidarity. Proto prosazujeme rozvoj vzájemně výhodné hospodářské a vědecko-technické spolupráce s chudšími zeměmi. Vedle poctivého a spravedlivého obchodu rozvinutých zemí se zeměmi rozvojovými nelze přehlížet ani roli OSN na úrovni politické. Pro nastavení přátelských mezinárodních vztahů odmítáme agresivní vojenské pakty a recidivy studené války. Proto prosazujeme kolektivní bezpečnost Evropy, která bude postavena na základě celosvětové bezpečnosti a bez agresivní strategie NATO. Za první krok, který lze učinit, je možné považovat zrušení cizích vojenských základen na území členských států EU.

Zmíněné konkrétní kroky nemohou být učiněny, aniž bychom neměly hlubší vizi. KSČM takovou vizi má, a proto přichází se systémovou alternativou pro Evropu. Tuto alternativu opíráme o pojetí integrované Evropy založené na solidárním, demokratickém, mírumilovném a ekologickém základě. Prosazujeme radikální demokratizaci otevřením nových sfér emancipace a rozvoje občanské společnosti, omezování plýtvání a umělého konzumu, posunu k nemateriálním, duchovním hodnotám a svobodný a plnohodnotný život každého člověka s ohledem na udržitelnost takové alternativy.

Cílem naší strany je proto transformace stávající neliberalizující se EU v Evropu jistot, rozvoje a stability, Evropu jako místo demokratického dialogu. Dle KSČM má evropský kontinent být především místem pro kvalitní život, ohlížející se i na životní prostředí. Takovou Evropu chceme a k takové podobě Evropy současná cesta EU nevede. My, komunisté, prosazujme demokratizaci a socializaci Evropy a rovněž tak hodláme bránit rovnoprávné postavení všech malých států v rámci EU a národní suverenitu České republiky.

KSČM vyzývá všechny občany, kteří budou za měsíc stát před volební urnou nebo před rozhodnutím, zda k evropským volbám vůbec jít - uvědomte si, že nejít k volbám od nás penězi hojně vybavená elita očekává. Stejně jako to, že když k volbám nepůjdeme, zvítězí Ti, kteří této elitě slouží, a nic se nezmění. Proto, prosím, přijďte!

Pojďme všichni k evropským volbám a dejme hlas KSČM, která jako jediná hájí zájmy obyčejných občanů a která chce odvrátit asociální neoliberální reformy na celoevropské úrovni. Tuto volbu zopakujme i v podzimních komunálních volbách, ve kterých se bude rozhodovat i o tom, využijí li se obecní finance na sociální služby, anebo odtečou na nesmyslné projekty podnikatelů sponzorujících pravicové strany a prahnoucích po veřejných zakázkách.

KSČM hájí a bude hájit práva většiny neprivilegovaných občanů nejen doma, ale i v Evropě!

Zpracovalo oddělení pro odborné zázemí, občanský sektor a mládež ÚV KSČM