Nastupující volební kampaň do PS PČR znovu spustila kolotoč nejrůznějších mediálních i jiných akcí, jejichž hlavním cílem je odvést pozornost voličů od skutečných problémů našeho života, pokud možno mimo reálné volební programy a záměry jednotlivých stran a dosáhnout maxima možného v parlamentním zastoupení.

Vše je proti KSČM podbarveno 41. výročím srpna 1968, hesly o totalitě postavené proti svobodě a demokracii a výrazný antikomu-nismus se snaží navíc připravit gradaci k 20. výročí »sametového listopadu 1989«. Je skoro charakteristické, že všem těmto kampaním a různým epizodám nevadí, že:

• v roce 1989 se nejednalo o žádnou »Pravdu a lásku a jejich vítězství nad lží a nenávistí« jak to hlásal Václav Havel, ale o nastolení novodobého tvrdého kapitalismu se všemi jeho současnými problémy a novým přerozdělením majetku. 
• rok 1989. velmi rychle otevřel dveře »všem těm mafiánům a pokoutním vekslákům« (V. Havel), z nichž se dnes stali »milionáři i miliar-dáři« - ekonomická elita. Řada z nich přitom byla při »lámání chleba« v roce 1990 ve věku 18 - 25 let;
  

Faktické a věrohodné srovnání skutečných výsledků »zločinného« komunismu a »svobodného« kapitalismu není k dispozici, je tabu. Ve společnosti je uplatňován nepsaný zákaz sdělování čehokoliv pozitivního, čeho se v nedávné minulosti v Československu dosáhlo. Například řada ekonomických výsledků dosažených v letech 1948 - 1989 v porovnání se současnými se občanům nedostává. Naše polistopadové bankovnictví lze srovnat s jakousi žumpou národního hospodářství, které společně s celým peněžním sektorem dnes mají v rukou za babku různí soukromí privatizátoři a vlastníci, především zahraniční. Výsledkem je více než 480 miliard Kč zaplacených za ztráty z rizikových úvěrů prostřednictvím Konsolidační banky a je otázka, jestli je to vše?

Jednání o »narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi« je hlavně zápasem houževnaté katolické církve, která už vzdala boj o své ovečky, ale nehodlá vzdát boj o světské statky. Pokud by stát těmto požadavkům na stovky miliard pasivně vyhověl, šlo by zřejmě o největší tunel polistopadového období.

Volební kampaně se čím dál více stávají cirkusem podloženým velikými vynaloženými miliony i mediálním vymýváním mozků, než soutěží o úspěšné a efektivní řešení stále složitější ekonomické i sociální situace obyvatel. Dokladují to i poslední zveřejněné údaje o volební kampani v roce 2006 a 2009, kdy ODS na ně vynaložila a hodlá vynaložit 226 a 220 mil. Kč, ČSSD 195 a 200 mil. Kč, což proti 40 a 35 mil. Kč vynaložených KSČM je několikanásobně více.

To, co se u nás v uplynulém dvacetiletí stalo, ilustrativně přirovnal F. Nevařil v Britských listech k hypotetické situaci, v níž nastupující dědická generace po známém čs. multimiliardáři Kellnerovi by za 20 let nejen promrhala převzatý majetek, ale navíc upadla do mnohamiliardových dluhů. Když v 80. letech komunisté zdražovali kávu a některé potraviny - vedli k tomu vysvětlovací kampaň. Dnes se mrhá s miliony a nikdo nic nikomu nemusí vysvětlovat. Opravdu vše odpovídá zákonům této země? A to nehovořím o zdravotnictví, sociálním a důchodovém zabezpečení a mnoha dalších otázkách. V prudkém kontrastu s tím je i půl milionu nezaměstnaných, kteří nemají prostředky na vily u moře či jachty a letadla, na byty za miliony, ale hledají cesty, jak přežít.

Řešení, přijatelné pro normálního člověka, vyžaduje opakovaně dávat lidem fakta i nastolovat řadu otázek. Každodenní diskusí je potřeba dělat vše pro to, aby voliči chápali, co se děje kolem nás a dali v nadcházejících volbách svůj hlas KSČM - jediné straně, která ukazuje reálný stav společensko-ekonomických problémů naší země i reálná východiska.