Výsledek voleb mnohé překvapil. Lidé i politici můžou na ně nadávat, lomit rukama, konat vnitrostranické převraty, stěžovat si, ale to je tak asi vše, co s tím mohou dělat. Opakuje se situace z roku 2010, kdy pravice po katastrofálním Topolánkově působení opět drží moc v naší zemi a je jedno pod jakou barvou či ideologií vládne.
Vezmeme-li jako základ výsledek voleb v roce 2010, pak dojdeme k závěru, že dva milióny voličů zde získaly strany jako ODS a TOP 09. Z toho je zřejmé, že to jsou zastánci pravicových názorů i toho co pravice dělá. Vemme si v úvahu, že to bylo po všech skandálech pravice, po tom, co zavedli například krajně nepopulární zdravotnické poplatky. A nechme stranou programové předvolební sliby - postavy hlavních aktérů byly a jsou jasné. I tehdy také pravice utvořila uskupení, které se holedbalo bojem s korupcí a vysálo nespokojené hlasy. Klasická levice v podání ČSSD a KSČM získala o čtyřista tisíc hlasů méně než pravice - jeden milión šestsest tisíc hlasů.
Následovala prezidentská volba, ve které kandidát pravice získal ve druhém kole dva a čtvrt miliónu hlasů a kandidát levice dva a třičtvrtě miliónu hlasů. A nyní ve volbách získala klasická levice jeden milión sedmset padesát tisíc hlasů, klasická pravice pouze necelý milión a nové hnutí ANO 2011 bývalého "odeesáka", estébáka a komunisty... Andreje Babiše přes devětset tisíc. Můžeme si o tom myslet co chceme, avšak před volbama majitel hnutí jasně deklaroval, že je bývalý odeesák, nechce komunisty, odmítal ČSSD, pak tedy přišlo opatrné vyčkávání, ale zkrátka chce priority odpovídající pravicové politice. Jak je uvedeno ve Stanovách ODS: být stranou schopných, podnikavých a sebevědomých občanů, kteří dokážou převzít odpovědnost sami za sebe. Voliči pravice potřebují tento typ politiků a klasické strany pravice jim to zkrátka opět po svém dovládnutí nenabídly.
Tomio Okamura uspěl, uvidíme zda opravdu nebo jako kůl v plotě - dají rozhádaní sociální demokraté přednost jemu nebo lidovcům? Nechme se překvapit. Na tom se projeví i následná politika vůči církevním restitucím.
Co nás tedy čeká? Kromě nejednotnosti potřetí v řadě neukojených představitelů ČSSD bude základním symptomem naší politiky role ANO 2011. Kromě toho, že je ANO 2011 kandidátem evropské Aliance liberálů a demokratů pro Evropu - čili liberálních stran, kde je již členem nechvalně známý epigon, strana LIDEM, dříve již neexistující ODA a Cesta změny, bude rozhodující osobní působení majitele hnutí Andreje Babiše. Víme s jakými předsevzetími přišly do politiky Věci veřejné, ale neustály svou roli pro osobní ambice Víta Bárty, předtím stejně dokormidloval Martin Bursík Zelené.
Role hnutí ANO 2011 může být především v konzervaci výsledků pravicových vlád za posledních sedm let. Lidé jsou již dost vyždímaní a část podnikatellských kruhů bude mít možnost v rámci boje proti korupci přehodnotit přerozdělení veřejných zakázek. Jistě bude také důležité stabilizovat politickou scénu z jejich pohledu. A byznysu je vážně jedno jakou barvu budou mít strany hájící jeho zajmy - reklamy a marketing jsou také pokaždé odlišné.
Tragédií levice je, že nedokázala (opět) přitáhnout ve větší míře nevoliče a ukazuje se, že pravice umí své projekty zakládat dlouhodobě a umí oslovit lidi. Vždyť Akce nespokojených občanů - stydím se za svého premiéra zde vznikla již před třemi roky a pořádala řadu demonstací proti pravicovým vládám... Co na tom? Věci veřejné kydaly na pravicovou ODS také hnůj, předtím StB byla infiltrována v disentu a její podíl na protivládních iniciativách a v závěru roku 1989 je dnes také tichým tajemstvím.
Pro levici bude rozhodující postoj k současné situaci, ve které se klasická levicová politika dělat moc nedá. Určitě bude určující boj proti korupci, stabilizace státní správy a průhlednost zákonného prostředí v ČR. S tím vším nemusí být problém zvláště za situace, kdy ANO 2011 se bude chovat nepředvídatelně s volným polem působnosti a mediálním krytím. Rozhodující při poukazu na mobilizaci nevoličského a protestního jádra bude boj o podíl transferu veřejných a evropských peněz vůči podnikatelskému konglomerátu Andreje Babiše. Na komunisty opět čeká čtyřletý boj o pozice na politické scéně České republiky a charakter politiky v naší vlasti, vážně bude o co bojovat.

Mgr. Zdeněk Milata, místopředseda OV KSČM a kandidát do PS PČR.