Zprávě z 2. dubna 2008 o tom, že Sudetoněmecký landsmanšaft letos udělí své nejvyšší vyznamenání - Karlovu cenu - Petru Uhlovi, jsem zprvu nevěřil. Poté, co se tato informace potvrdila, byl jsem přesvědčen, že Petr Uhl se vším nadáním své výmluvnosti pošle henleinovské pohrobky kamsi. Ovšem nestalo se tak, ba naopak.
Petr Uhl zaslal landsmanšaftu (viz www.sudeten.de) dopis tohoto znění: »Cenou Karla IV., kterou mi příští měsíc udělí Sudetoněmecké krajanské sdružení, se cítím poctěn. Léta se stýkám hlavně s členy křesťanské Ackermannovy obce. Přesvědčil jsem se, že sudetští Němci jsou nejen důsledně protinacističtí, ale jsou i opravdovými demokraty. Evropského poslance a mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernda Posselta považuji za svého přítele, je to skutečný Evropan. Cenou jsem poctěn i proto, že mi v české, ale i německé společnosti stále chybí zhodnocení násilí a bezpráví, jehož oběťmi bylo německé obyvatelstvo v Československu v letech 1945-1946. Takzvaný odsun považuju za vyhnání, které v podmínkách československého státu, jenž chtěl být demokratický, nelze ospravedlnit nacistickými zločiny, jež právem odsoudil celý svět, včetně Němců a sudetských Němců samých. Dialog mezi Čechy a sudetskými Němci, či spíše potomky těch Němců, kteří byli po válce vyhnáni z Československa, je nejen možný, ale i nutný. A je to dialog nejen česko-sudetoněmecký, ale i česko-český a německo-německý. Pomůže odstranit 'bílá místa' naší společné historie a společnému soužití v Evropské unii. Ta nesmí stát na utajování a zastírání minulosti.«
Petr Uhl, zprvu údajný levicový revolucionář, později chartista a po převratu poslanec za Levou alternativu, tak argumentačně, včetně odpovídající terminologie, přešel na pozice Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Budiž jen stručně připomenuto, že tuto organizaci založili po druhé světové válce z drtivé většiny bývalí aktivní nacisté, včetně válečných zločinců a nejbližších Henleinových spolupracovníků. To je skutečnost snadno prokazatelná. Pokud jde o oficiální cíle této organizace, jež jsou dnes zakotveny v jejích stanovách, uveďme za všechny: »Prosazovat právní nárok na vlast, na její opětovné získání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení (§ 3 odst. c) stanov) a hájit právo na navrácení popř. plnohodnotnou náhradu nebo odškodnění zkonfiskovaného majetku sudetských Němců (§ 3 odst. d) stanov).« Požadované odškodné - jenom pro zajímavost - vyčíslil landsmanšaft v korunách třemi sty miliardami!
Bez zajímavosti také rozhodně není to, do jaké společnosti se Petr Uhl svým oceněním, kterým se cítí být poctěn, zařadí. Laureát Karlovy ceny z roku 1960, zakladatel a první mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rudolf Lodgman von Auen, zuřivý odpůrce existence samostatné Československé republiky a arcinacista, takto děkoval Hitlerovi při příležitosti vstupu německých vojsk do českého pohraničí v roce 1938: »V den vstupu německých vojsk... vás z celého srdce zdravím, můj Vůdče, jako zástupce Říše. Děkuji Prozřetelnosti, že mi bylo umožněno prožít tento den, na jehož příchod jsem doufal už od svého mládí... Vy, můj Vůdče, jste nám dal otčinu a vlast, německému lidu sebevážnost a víru v nacionální ideu, Evropě jste však ukázal cestu, bez které by byla vydána napospas nepředstavitelnému zničení.« Byl to také Lodgmann von Auen, kdo na podzim roku 1938 prosazoval řešení židovské otázky cestou plánovitého přesídlení tohoto neklidného elementu za spolupůsobení celé Evropy (Neue Zeit č. 6-8/1938, str. 83).
Jeden z dalších držitelů ceny, Hans-Christoph Seebohm (cenu dostal v roce 1968), byl na přelomu let 1938/1939 jedním z vykonavatelů tzv. arizace severočeské uhelné společnosti Britania Kohlenwerke AG. O lásce Oty Habsburského, laureáta z roku 1970, k Československé republice, není ani třeba hovořit. A Walter Becher, někdejší mluvčí landsmanšaftu a bývalý člen NSDAP, který obdržel Karlovu cenu 1983? Jako novinář z henleinovského deníku Die Zeit publikoval v letech 1938/1939 tak odpudivé protižidovské články, že se svou minulostí v poválečných letech, kdy dštil oheň a síru proti Československu, raději nechlubil. Padesátým a prozatím posledním vyznamenaným byl hesenský zemský ministr Roland Koch, který na loňském tzv. Dni vlasti v Berlíně, organizovaném Svazem vyhnanců, vystoupil s projevem vůči České republice ještě útočnějším než ostatní řečníci.
Publicista Petr Uhl je v současnosti komentátorem původně komunistického Práva, mezitím (nejen v titulu) značně zrůžovělého. Doufejme, že až 10. května Bernd Posselt Uhlovi cenu předá, nezačne se tento deník vyznačovat temnějšími tóny.