Od skutečných problémů země a nepopulárních kroků pravicového kabinetu má bezesporu odvést pozornost kauza posledních dní zvaná „Bátora“. O tom není pochyb. Celá kauza vyvolaná třenicemi na pravicovém hřišti však názorně odkrývá skutečný obraz pravice a lidí, kteří ji zastupují. Není to jen aférami opředený Kalousek, který je poslední, kdo zde má volat po slušnosti a morálce, jsou to i jiní aktéři rozvíjející se kauzy. Jde bezpochyby o boj mezi hradním sběratelem per a různých částí pravice v souvislosti s měřením a přeskupováním sil na pravici. V současné bitvě hradní pán bezesporu tahá za kratší část provazu. V kauze pochodu sexuálních menšin zůstal na politickém hřišti osamocen, jedinými většími spojenci mu byl částečně ministr zahraničí, některé vlažné poznámky některých představitelů ODS a TOP09, pánové z Dělnické strany sociální spravedlnosti a pan Bátora. Dlužno však podotknout že část masové společnosti, která se o to zajímala, jejich názory sdílela, či jim to bylo také spíš jedno. Ministr školství Dobeš jako psycholog hecuje svým zdánlivým ustupováním Kalouskovi a Nečasovi situaci a zkouší, kdo víc vydrží, Klaus nebo Nečas?
Kdo však je onen muž ohrožující vládu a ministra školství? Kromě toho, že mu bude zanedlouho rovných šedesát let, stačil vystřídat celou řadu stran, čímž je živoucí kronikou pochodu pravice českou kotlinou v posledních dvaceti letech. Začínal u Československé strany socialistické, od roku 1990 pokračoval u Národně sociální strany, aby následně přestoupil do Občanské demokratické aliance, kde zatím vydržel nejdéle až do roku 2001. Za Národní stranu (která svou činnost v těchto dnech ukončila) kandidoval v roce 2006 v kraji Vysočina. Při pohledu na tamní kandidátku se tam sešel opravdu výkvět české pravice. Až na dva kandidáty byla celá kandidátka složená z lidí, kteří měli prstem na mapě do Vysočiny stovky kilometrů. I pan generální ředitel Bátora to měl ze svého bydliště v Praze docela daleko…
Od roku 2009 je tento akademickými tituly Mgr. Ing. Bc. Ph.D., ověnčený muž členem fanklubu hradního pána – Strany svobodných občanů. V roce 2010 kandidoval za Suverenitu v senátních volbách v Praze 11, kde nijak neoslovil – skončil z deseti kandidátů čtvrtý od konce. Přesto dokázal získat 1 396 hlasů. Současná mediální kauza Bátora se táhne s přestávkou již od února letošního roku v souvislosti se zvažovaným umístěním tohoto muže na náměstkovském postu u ministra školství.
Současný stav je výsledkem honu za jeho skalpem, kdy vzájemně znepřátelené kruhy české pravice cítí, že jsou jeho zisku nablízku. V případě pana Bátory se hodí jedno staré pořekadlo: nechoď Vašku s pány na led… Otázkou zůstává, do jakých krajností nechutnosti české politiky budou ochotny jednotlivé strany vládní koalice ještě ochotny zajít. Nebo se čeká na pokyn Hradu a na hození ručníku do ringu či na důstojný odchod dotyčného za lepším? Uvidíme, celá kauza je možnou emancipací premiéra Nečase. Rozhodně je však odrazem celé polistopadové pravice a to ani nezmiňuji současný případ souzení předsedy mladých konzervativců Jiřího Fremra člena ODS za zbití řidiče a kopání mu do auta. Ne, slušný člověk by si vedle současných představitelů pravice nesedl. Možná by také pan Kalousek měl zvážit sezení s ministrem Vondrou v jedné vládní lavici, kterýžto půjde veřejně ocenit vrahy, kteří dokonce nevybíravým způsobem ocejchovali jeho svátost Václava Havla. Inu nechtěl bych být českým pravičákem. Z toho všeho bují pěkná schizofrenie.

Zdeněk Milata