Jedním z tzv. sedmdesáti šesti bodů obsažených v podivně zpracované a politicky a právně pochybné zprávě Senátu, kterou inicioval senátor Štětina, jež jsou prý důvodem k zákazu činnosti Komunistické strany Čech a Moravy, je slovo revoluční, jež jsem použil v jednom svém vystoupení. Ano, vím, že slovo je jako vystřelený šíp, a slovo revoluce, od něhož je ono revoluční odvozeno, ho prý dráždí a vyvolává strach. Proč však?

Revoluce v Nizozemsku na rozhraní 17. a 18. století předznamenala právě osmnácté století jako století boje proti feudálním přežitkům a za emancipaci buržoazního stavu; revoluce ve Francii koncem 18. století zase ovlivnila století devatenácté svými vizemi o rovnosti a myšlenkovým bohatstvím; 20. století je zase spojeno s revolucí Říjnovou v Rusku, která světu sdělila, že svět by dále neměl být rozdělen na bohaté a chudé, že pro všechny je tu místo. A století dvacáté první? Je velmi těžké stanovit, jaké revoluční procesy ovlivní jeho dění. Mohou to být i veliké vědecko-technické změny, kterých ostatně jsme již dnes svědky, jež světu přinesou, doufejme, třeba nový sociální pokrok či skutečně budou práva člověka a občana nedotknutelná, tedy všechna jeho práva, a nikoli ta účelově vybraná. I proto takový strach ze socialismu pro 21. století , o němž uvažují ty nejpokrokovější síly ve světě. Proto i strach pana senátora Štětiny z možnosti opravdové rovnosti, a tudíž i ze slova revoluce.

Ano, revoluce je vždy spojena s radikální změnou, změnou v myšlení, změnou v zaměření jednotlivých vědních oborů, myšlenkových proudů, změnou ve vývoji té či oné činnosti lidstva. Revoluční procesy přitom nelze zastavit nějakým zákazem. To, jak známo, sice mohlo svého času Koperníkovu teorii postavit mimo zákon a poslat za její hlásání Giordana Bruna na smrt a Galilea Galileiho do vězení, ale zastavit ji nemohlo. Tak je to nejen s dalšími revolučními procesy ve všech oblastech lidského života. Když nazraje doba, prosadí se a posunou lidstvo v tom či onom oboru, v té či oné jeho aktivitě, o kus dál.

Zítra vzpomínáme další z takových revolučních událostí, jež svým způsobem ovlivnily celé minulé století. Jde o Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Ta se nejen pokusila dát základ sociálně spravedlivému státu, ale i nastolit nové vztahy mezi státy, vztahy nezaložené na válce a na přivlastňování bohatství jedněch ve prospěch druhých. Že se vize Lenina, Trockého, Kameněva, Lunačarského či Sverdlova neuskutečnily, je tragédií nově vznikajícího společenského systému. Příliš brzy se totiž všechny síly, pro něž tyto myšlenky byly nebezpečné, spojily a snažily se je zardousit. I když se revoluce ubránila a bránit se musela i dál, nedokázala už naplnit své obrovské cíle a, žel, vychýlila se až k vulgarizaci svých myšlenek nebo k jejich byrokratickému sešněrování. Omluvou není, že objektivně ti, kteří je naplňovali, měli stejně daleko k jejich správnému uplatňování, jako byla jejich neznalost samotné teorie Marxe a Engelse nebo i praxe V. I. Lenina. Důsledky neseme na svých bedrech všichni dodnes. Není ovšem pravdou, že byly tyto myšlenky poraženy. Lépe či hůře se je snaží naplnit mnohé státy světa, mnohé politické síly, které nebyly tak svázány s tím, co nazýváme sovětský model socialismu, a to je příslib do budoucna.

Možná, že má Štětina z budoucnosti strach. Nakonec asi zná osudy inkvizice a sám se pasuje na předního českého inkvizitora. Proto jasně odvrhl myšlenky demokracie a společně se s několika svými souputníky pokouší zakázat přemýšlet nad blbou náladou , nad mafiánským kapitalismem a jinými výroky, kterými nás zásoboval exprezident Havel. Hodně lidí, kteří volali po změně v roce 1989, dnes říká, že za socialismu bylo lépe, další velká skupina sděluje slovy klasika českého divadla, že věřili, že kapitalismus bude lepší, ale netušili, že jen o tak málo. Ještě jim možná nedošlo, že krize je jen na začátku. A lépe by být mohlo.

Jen nesmíme svůj zápas za lepší svět vzdát, nelze jít zpět k minulému socialismu, ale vpřed, neopakovat staré chyby, ale dát šanci všem těm, kteří se nebojí pokroku, rovnosti a lidské důstojnosti i pro ty dnes ponižované. KSČM je silou budoucnosti.