Ve světle současné tragédie na Haiti jsou události posledního týdne prkotinami,

ale chtěl bych se k jejich průběhu ještě vrátit. Fatální chyba slovenské policie je jasná, co mě však zaráží, je průběh dalšího postupu policejních orgánů v Irsku. Jak je možné, že přes všechna opatření nebyl výbušný materiál při kontrole nalezen? Jak již Haló noviny informovaly o průběhu kontroly zmateného Nigerijce při cestě z Nigérie do Detroitu, tak celá ta protiteroristická mašinérie mi přijde jako pěkná fraška. Když zvážíme, co následovalo poté, co se slovenské policii podařilo konečně zkontaktovat irské kolegy - ti vyklidili několik domů a pak k nebohému Slovákovi vtrhlo komando, několik hodin ho vyslýchali jako teroristu (cožpak všem obviněným nepřísluší stejná práva?) a až poté, co zjistili, že o ničem neví, tak ho pustili...?! Tak co to vlastně všechno je?

Celé to divadlo, které, jak ukazuje nejen poslední informace o tzv. prasečí chřipce, něčemu slouží. Cílem je vyděsit lidi, aby podobně jako farmaceutické firmy i zbrojaři měli své stále větší a větší zisky, a vlády, které následně financují, pak měly páky k omezování osobních práv občanů. Pamatujeme zastřelení nebohého Brazilce policií v londýnském metru. Jak je vidět, policejní aparát se na ostrovech nepoučil. Celé to je s tím terorismem nějaké divné.

Když si vzpomeneme na vyhazování domů v ruských městech, když si vezmeme pád budovy Světového obchodního centra číslo 7 (a nejen té), když zvážíme divadelní frašku posledních protiteroristických operací, a při pohledu na barevnou škálu zavedenou Bushem a signalizující ohrožení Spojených států, musíme se zákonitě ptát: jak dlouho z nás budou ještě dělat blbce? Při pohledu na zprávu, že americká CIA připravovala ve spolupráci s žoldnéřskou firmou Blackwater vraždu Němce syrského původu Mamúna Darkázánlího v Hamburku, se ani neptám, kdo je terorista a kdo ne...

Zdeněk Milata