S velkým překvapením jsem sledoval středeční (19. 8. 2009) návštěvu premiéra Jana Fischera v Kosovu. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, jak velice rozporně se česká politická scéna k problematice separatistického Kosova stavěla a staví. Rozumím tomu, že premiér Fischer nemusí vědět, že vloni Poslanecká sněmovna PČR přijala rezoluci, která se stavěla proti uznání nezávislosti Kosova. Nemusí o tom vědět, protože média o tom informovala jen spoře. A to i přesto, že to byla první velká porážka Topolánkovy vlády v parlamentu.

V každém případě však premiér Fischer ví, jak negativně se k uznání Kosova staví prezident Václav Klaus. Stejně tak dobře ví, že pravicová vláda Mirka Topolánka uznala Kosovo na pokoutním zbabělém výjezdním zasedání, kterého se nezúčastnili ani někteří ministři ODS, u kterých se dalo předpokládat, že by uznání nepodpořili. Není rovněž náhoda, že dodnes nebyli jmenováni velvyslanci.

Vytvoření Kosova jako druhého etnicky čistého albánského státu, který nemá žádné historické kořeny, proběhlo zcela v rozporu s mezinárodním právem a slušným jednáním. Byli jsme svědky nejhorších tradic evropské tajné diplomacie 19. století, kdy lidé jako Javier Solana zneužívaji svého postavení ve strukturách EU. Vytvořením samostatného Kosova byl vražen klín do jednoty Evropské unie, protože řada zemí, mezi kterými je i nám tolik blízké Slovensko, ale také Španělsko či Řecko, kosovský separatismus neuznává. Zároveň se vytvořením Kosova coby nezávislého samostatného státu zrodil velmi nebezpečný precedens, který bude destabilizovat situaci v mnoha regionech světa.

Nezbývá, než vyslovit politování nad tím, že se premiér Jan Fischer svojí návštěvou Kosova a setkáním s velmi problematickými představiteli této separatistické republiky – násilně odtržené od Srbska – postavil na stranu těch, kterým jsou cizí české národní zájmy. Napadá mě jediné slovo, které se dá při hodnocení takového jednání použít – „chucpe“.