V době hospodářské krize a za situace, kdy se vláda České republiky snaží řešit problémy se státním rozpočtem výrazným seškrtáním tzv. mandatorních výdajů, radí Jan Švejnar místo krácení sociálních dávek prodloužit odchod do penze.

Konkrétně tento ekonom a kandidát ČSSD na úřad prezidenta by si rád představil skokové zvýšení věku pro odchod do důchodu. Podle jeho názoru by to opatření mělo následně výrazný ekonomický efekt. Přilepšilo by se podle něj stávajícím důchodcům a umožnilo by se investovat do vědy. K tomu Švejnar dodává, že se dnes zapomíná na to, že krize je dobou, kdy se ekonomiky jednotlivých zemí připravují pro další období cykly, tedy na prosperitu. Je otázkou nakolik Jan Švejnar hovoří za sebe či za sociální demokracii, která jej nominovala jako kandidáta na prezidenta. Upřímnost za upřímnost. Představa Čechoameričana Švejnara zvýšit skokově věk pro odchod do důchodu není ničím novým. Ve svém programu ji měla a stále má ODS a ve své době nebyla a stále není cizí ani ČSSD. V praxi by skokové zvýšení odchodu do starobního důchodu znamenalo, že stát ušetří hned dvakrát. Za prvé oddálí výplatu starobních důchodů podle posunu věkové hranice pro jeho naplnění, ODS si např. své doby představoval tuto hranici v budoucnu až na sedmdesáti letech. Za druhé většina pracujících zejména v dělnických profesích, dopravě, službách se tak nedožije dlouhodobého pobírání starobního důchodu. Z pohledu KSČM je tedy skokové zvýšení hranice pro odchod do starobního důchodu naprosto nepřijatelné. Je třeba říci, že kdyby pravice v podobě ODS, KDU-ČSL, Strany zelených a třeba i dnešního představitele strany TOP 09 Miroslava Kalouska neprosadila stropy na odvodech sociálního, zdravotního důchodového pojištění, pak by deficit ve výběru důchodového pojištění nebyl na pořadu dne. Proto KSČM prosazuje jednoznačné zrušení těchto stropů.

Další opatření proti hospodářské krizi vidí Jan Švejnar v odlehčení ceny práce, tedy jak říká v radikálním snížení sociálních a zdravotních odvodů. Největší ztrátu pro ekonomiku pro něj představují nezaměstnaní, kteří ,cituji :"... netvoří žádnou přidanou hodnotu, nic nepřidávají k HDP, jen stojí peníze." Švejnar hořekuje, že tuto ztrátu navíc už nikdy nenahradíme. Zřejmě by si měl pan ekonom vzpomenout, že vytvářet armády nezaměstnaných je vlastní právě kapitalistické ekonomice. Že se tak děje v kapitalismu záměrně, aby zaměstnavatelé a bankovní kapitál mohli neustále stlačovat cenu pracovní síly, a tím zvyšovat své zisky. Tedy Švejnarovy vadí, že zaměstnavatelé nemohou v době hospodářské krize ždímat nadhodnotu z nezaměstnaných lidí.

Pohled Švejnara na řešení krize je poučný. Ukazuje shodnost základních přístupů jak ODS tak ČSSD na řešení dopadů hospodářské krize na zaměstnance. Větší mírou obě tyto strany chtějí, aby důsledky hospodářské krize zaplatili ti, kteří ji nezavinili, tedy pracující, sociálně slabé skupiny jako důchodci, či mladé rodiny. Ti, kteří ekonomicky a tím i politicky vládnou současné společnosti a jsou bezprostředně spojeni s bankovním a průmyslovým kapitálem mají míst své zisky zachovány. Nikoliv solidarita zaměstnanců se svými zaměstnavateli, ale solidarita mezi pracujícími navzájem je hospodářské krizi nezbytná. Toto si uvědomuje KSČM a prosazuje zachování současného sociálního systému, podporu veřejných zakázek. Které přispějí k vytváření dlouhodobých pracovních míst a investice do vzdělání od základního až po vědu a výzkum. To je jediná cesta k překonání současné hospodářské krize, dát lidem práci a zachovat sociální jistoty.