Tak jsme se v pondělí na stránkách deníku Mf DNES dověděli, že lidé v České republice, a to mladší i starší generace, za největší klad uplynulých dvaceti let považují plné regály, přesněji řečeno kvalitu a šíři zboží a služeb.

Nic proti sociologickým šetřením. Výsledky agentury GfK pak doplnila redakce několika konkrétními názory občanů. Z dvanácti dotázaných se prakticky všichni shodují na velkém výběru možností, kterých se nám dnes dostalo. Mimo jiné mě zaujala odpověď jedné paní z Brna. Říká jako klad, že důležité je i to, že kdo má peníze, může si koupit, co chce, a nic mu v tom nebrání.

Má pravdu. Nikomu dnes nikdo nebrání, aby, když na to má, si koupil, po čem jeho srdce touží a co hrdlo ráčí. Zvláštní ale na tom výběru oněch dvanácti respondentů je, že všichni byli spokojení, zaměstnaní, jeden v důchodu. Pouze v jednom případě zazněla drobná poznámka o nedostatku pracovních míst na Zlínsku.

Tázající měli asi opravdu šťastnou ruku, že nepotkali nikoho, kdo by se právě potýkal se sociálními, zdravotními či bytovými problémy. Jak by asi zněla jejich odpověď na otázku, co vás nejvíce těší na vývoji po roce 1989 a co vás naopak nejvíce zklamalo v posledních dvaceti letech? Vždyť je v ČR půlmilionová armáda nezaměstnaných. Mnohé mladé rodiny počítají každou korunu, údělem velkého počtu dnešních seniorů je šetřit, kde se dá. Zátěž nárůstu nájemného, zvyšující se ceny za elektřinu, léky či jízdné, vedou všechny tyto skupiny občanů k razantním opatřením ve svých rozpočtech. Závratnou rychlostí stoupá zadluženost domácností. Reklamy se předhánějí v tom, na co občany nalákat. Regály obchodů jsou přece tak plné. Jen vybírejte!

A mezi lidmi je strach o bezpečnost svou a svých blízkých. Ti lidé si denně kladou otázku, co jim přinese budoucnost. Jaké jsou jejich možnosti. Každý den se s takovými lidmi setkávám, slyším jejich rozhovory ve vlaku či autobuse. Ale to je jiná tvář České republiky. Nebo se snad mýlím?

Jednostranný obrázek, jaký nám přinesl 16. listopadu 2009 deník Mf DNES, také o něčem dalším vypovídá. Buď, že se redakci a vydavatelům nehodí psát při tak oslavovaném výročí o skutečné situaci v naší zemi po dvaceti letech, anebo, a to je daleko horší, se občané obávají mluvit o svém reálném životě na veřejnosti. Kam se pak poděla ta deklarovaná občanská svoboda, svoboda slova a tisku? Ta opěvovaná pravda?

Ano, koupit si dnes lze opravdu skoro všechno, jen obyčejnou lidskou čestnost nikoli. Ta na pultech není ke koupi.

autor: Věra Flasarová