Hospodářská krize pokračuje, objevují se různé recepty na léčbu. Lidovci přišli s investicemi do dětí, mluví se ale třeba také o čtyřdenním pracovním týdnu. Můžete v úvodu zopakovat, jaký recept nabízí KSČM?

Jde-li o řešení krize, jednotlivé strany vyzdvihují jeden či dva své návrhy jako určitý profilující symbol své politiky. Kdybychom tento návrh však měli brát vážně jako řešení krize, pak jde opravdu o řešení dílčí. Krachující podniky, vysokou nezaměstnanost, pokles sociálních jistot asi nezastaví např. dílčí podpora rodin s dětmi. I ten čtyřdenní pracovní týden je mimořádné opatření. Není to totéž, co kdysi navrhovala KSČM - tedy 35 hodinový pracovní týden. To mělo být výsledkem ekonomického růstu, vývoje produktivity práce a schopnosti ekonomiky vytvořit lidem za stejné peníze dostatek volného času, aby se mohli vzdělávat, kvalifikovat atd. Teď je to v podstatě ze zoufalství, aby nemusely být vypláceny podpory v nezaměstnanosti. Proto se zvažuje, zda by nebylo levnější dát na hromadu všechny možné jiné zdroje - fondy odborářů, státní podporu tak, aby člověk zůstal v práci, ale jeden den do ní nemusel chodit, když tam žádnou práci nemá. To je opravdu jen mimořádné dílčí opatření. Podobně jako potřebné, ale pouze také dílčí opatření je prioritní vyplácení mezd v případě, že se podnik dostane do hospodářských potíží, neřku-li konkursu.

KSČM považuje za důležité, klíčové, dvě věci. Za prvé jde o spravedlivé rozložení důsledků krize. Nesmí být demontován sociální stát a náklady na ozdravění ekonomiky hozeny pouze na bedra těch, kteří se nemohou bránit. Druhá zásadní věc - ekonomika se z propadu dostane jedině tehdy, když začne znovu růst, když posílíme její konkurenceschopnost a výkon. Součástí opatření tak musí být podpora rozvoje, restrukturalizace a modernizace české ekonomiky v souladu s vývojem území mezinárodní dělby práce.

Jenom škrty to nevyřeší, že?

S krizí se dostaly do hlubokých problémů i veřejné finance. Míra deficitu se dostává do rekordních výšin a kdyby to tak mělo pokračovat, dostali bychom se do pásma rizika státního bankrotu. Jako se tam už dostaly například Maďarsko nebo Lotyšsko. Zachraňují se opravdu velmi bolestivým způsobem. Je třeba stabilizovat veřejné finance a předejít tomu. Proto je nutné přijímat určitá krátkodobá opatření jak na příjmové, tak na výdajové straně. My se však zásadně rozcházíme s návrhy, které zatím přicházejí. Těžiště opatření na příjmové straně vidíme jednak ve zvýšení přímých daní a zvýšení progrese přímých daní. Přímé daně jsou daně z příjmů fyzických osob, firem, a také daně majetkové. Důležité je také řádné využívání evropských zdrojů a říci si, jak využijeme zdroje jako dividendy z podniků, které vlastní stát. Dlouhodobější úkol je boj s daňovými ráji - tam nám uniká velké množství zdrojů ze státního rozpočtu. Na výdajové straně, na niž se zatím zejména soustřeďují pravice a úřednická vláda mnoho prostoru není. Právě proto, že podstatnější zásah by vyžádal omezení sociálního státu, pokrácení sociálních mandatorních výdajů. Ale možnosti tu jsou. Od menších částek jako je třeba omezení vojenského dobrodružství v cizině či zefektivnění státní správy, ale řád těchto úspor není velký. A my rozhodně nechceme omezovat platy ve veřejné sféře, protože do této kategorie patří i učitelé, zdravotníci, pracovníci úřadů sociálního zabezpečení atd.

Kde tedy vidíte rezervy?

Jsou v efektivnosti využívání vládních kapitálových výdajů. Státní fond dopravní infrastruktury financuje velké dopravní stavby a víme, že každý si vybrečí nějakou tu dopravní stavbičku, přičemž pak tyto stavby mají výrazně vyšší rozpočtové náklady než ve srovnatelných zemích. Bylo by prostě možné za méně peněz postavit více. Stavět by se mělo, jde o podporu ekonomiky, ale je třeba zvážit, co a za kolik peněz. Kromě dopravních staveb klade KSČM ještě důraz na bydlení. Mít možnost bydlet, znamená také větší flexibilitu práce. Vyřeší se problém bytového trhu, návazné obory, vyřeší se i sociální problémy. Podpora bytové výstavby, té obecní i družstevní, je zkrátka také důležitá.

Můžete se ještě krátce zastavit u majetkových daní?

KSČM požaduje u daně dědické zvýšit progresi - obnovit zdanění v I. skupině a ve II. skupině zdvojnásobit. Zároveň chce zachovat daň darovací v I. i II. skupině s osvobozením u menších majetků do čtyř milionů korun. U daně dědické a darovací nám jde o to, aby tam byla progrese. Odkáže-li otec synovi či děda vnukovi nějaký domek na venkově, chaloupku, nemělo by ho to bolet. Jde nám o vysoké majetky, tam by zdanění mělo být větší. Otevřená je otázka daně z nemovitostí vybíraná obcemi - přijatelný je úmysl zvýšit daň z převodu z nemovitosti jak to navrhuje ministr Eduard Janota - ze tří na pět procent, tedy tak, jak to kdysi platilo.

Mluví se třeba také o snížení státního příspěvku na stavební spoření...

To je velký problém. Státní podporu stavebního spoření vždy občané i banky vítali. Banky proto, že o tento produkt se státní podporou byl zájem, z toho měly byznys. A lidé ho vítali i proto, že naspořené peníze není povinné využít pouze na stavbu či koupi bytu. Je to pro ně dobrá forma získání levných peněz. Už jednou v minulosti se státní podpora snižovala, proto máme zkušenost, že vyhlásí-li se k určitému termínu její snížení, občané nelení, nasmlouvají si ještě po staru četné smlouvy a podpora tím vyskočí pro státní rozpočet mnohem výš.

Dokonce se mluví o tom, že by krácení příspěvku státu mělo postihnout lidi, kteří už stavebně spoří...

To by byl zásah do platných smluv v podstatě soukromoprávního charakteru a mohlo by to skončit u Ústavního soudu a dokonce možná i úspěšně. Proto by to asi jako mimořádné protikrizové opatření nefungovalo. Ale je pravda, že bychom si měli podiskutovat o filozofii všech možných podpor podobného typu. Kromě stavebního spoření tu máme zdravotní pojištění, důchodové připojištění, hypoteční úvěry... Narostlo to do obřích rozměrů. Dnes se mluví o tom, že by se měly seškrtat některé daňové úlevy, zaměstnanecké benefity - což jsou poměrně dílčí částky, ale tady jde opravdu o velké peníze. Ale nedá se to efektivně řešit příliš rychle.

Mluvíme o zadlužování státu, ale ono roste i zadlužení domácností. Vidíte v tom nebezpečí?

Kupní síla obyvatelstva se snižuje, neboť se omezují příjmy, narůstá nezaměstnanost. Riziko, že lidé nejsou schopni dostát svým závazkům, je stále vyšší. Už nejde jen o pár nerozumných, kteří si nespočítali, kolik jsou schopni splácet. Začíná to být větší problém. Proto je na místě se podívat na fungování exekucí, opatření proti lichvě je další věc, která by se měla srovnat. Je třeba využít všech možností, jak závazky restrukturalizovat - aby je lidé mohli splácet tak, jak jim vyhovuje a aby jim eventuálně mohla být i část odpuštěna. Takové postupy jsou na místě.

Ale nejzákladnějším opatřením v této oblasti je podpora kupní síly obyvatelstva. Byť je nejsnadnější, nejrychlejší způsob, jak dostat do státního rozpočtu peníze, zvýšení DPH, KSČM je rozhodně proti. To by se totiž zcela jistě promítlo do zvýšení cen. Obchodníci by sotva zvýšení DPH zahrnuli do své režie, aby nemuseli zdražovat.

Exministr Miroslav Kalousek navrhuje, aby ještě současná sněmovna schválila urychleně v jednom balíku řadu změn především v daňových zákonech s cílem snížit deficit veřejných financí...

Schvalovat řadu změn v jednom návrhu, nepodporuji. Pokud by šlo o změny po částech, nevylučuji, že některé bychom i mohli podpořit. Ale v jednom balíku rozhodně ne. Před volbami za současné politické situace i z hlediska spornosti daných opatření nepovažuji za reálné, že by se tím sněmovna vůbec chtěla do konce volebního období zabývat.

A co kdyby někdo přišel s takovým balíčkovým opatřením hned po volbách?

Tady je možnost to projednat větší, protože bude víc času. Ale mně tam opět vadí metoda jednoho balíčku. Navíc je tu problém, který bychom museli řešit. Podle rozpočtových pravidel se návrh státního rozpočtu předkládá na základě platné legislativy. A dostáváme se k harmonogramu projednávání státního rozpočtu. Už jednou jsme udělali výjimku, byl to státní rozpočet na rok 2003, který ovlivnily povodně. Tehdy se měnila legislativa k rozpočtu během jeho projednávání, nikoli tedy k prvnímu, ale ke třetímu čtení. Je to reálnější cesta než ta, co navrhuje Kalousek. Problém je, že nyní máme na státní rozpočet ještě méně času. A možnost změny legislativy, na které stojí státní rozpočet, je velmi omezená, i když ne zcela vyloučená. Ale musely by se k tomu hned po volbách uzavřít pevné politické dohody. Při schvalování státního rozpočtu musíme postupovat podle zákona. Protože jsou mimořádné volby v nejhorší době pro předkládání a schvalování eráru, vyšlo to tak, že návrh hospodaření státu na rok 2010 předloží Fischerova vláda až nové sněmovně. Musí se zkrátit lhůty k projednávání ve sněmovně a když všechno půjde dobře, jsme schopni schválit rozpočet před Silvestrem tak, aby ho prezident mohl po Novém roce podepsat. Rozpočtové provizorium by bylo velké riziko. Kromě absence rozpočtového plánu by se hospodařilo podle rozpočtu letošního roku. Jak víme, ministr Kalousek se bránil tomu, aby ho upravil na podmínky krize, takže jde vlastně o sci-fi. Došlo by k ještě většímu zadlužení státu, což si žádná strana nepřeje. Proto se bude muset rychle zrodit dohoda. Takové ty až pitoreskní nápady - že se schválí rozpočet na 18 měsíců apod. - zákony naštěstí neumožňují realizovat. Takže návrh rozpočtu předloží nově zvoleným poslancům vláda, která ho zpracovala.

Vy věříte v dohodu politických stran tak, aby nás skutečně nepotkalo rozpočtové provizorium?

V prvním čtení návrhu státního rozpočtu sněmovna schvaluje základní čísla, tj. objem příjmů a výdajů, deficit, dotační vztahy k EU a k územním rozpočtům. Dohoda o nich musí vzniknout velmi rychle. Upřímně předpokládám, že odpovědní politici už nyní promýšlejí varianty této dohody - 10. října už by měly být varianty dohody připraveny. Pokud nebudou schváleny změny v legislativě, jsou základní parametry rozpočtu určeny kvalitou hospodářské prognózy. Je-li prognóza na příští rok taková, že žádný hospodářský růst nebude, že bude ekonomika stagnovat na úrovni, na kterou se propadla, tomu odpovídají příjmy. Nepokrátíme-li zásadnějším způsobem výdaje, a dotační vztahy jsou nastavené, ani tam není moc co řešit. A ve 2. čtení pak budeme řešit strukturu v rámci těchto čísel. Strukturální manévr na výdajové straně je omezený, jak jsme o tom mluvili.

KSČM většinou návrhy státních rozpočtů nepodporuje. Jaký by musel být ten na příští rok, aby pro něj komunisté zvedli ruce? Tvrdíte, že rozpočtové provizorium by bylo velké riziko, jinými slovy - že sněmovna musí nějaký návrh schválit.

My jsme připraveni v povolebních vyjednáváních podpořit takové návrhy, které budou určitým racionálním postupem a budou založeny na širší shodě. Klíčovým parametrem dohody je pro nás neomezování sociálního státu. Limity jsou dány volebním programem. Je jasné, že krizová situace si vyžádá krizový rozpočet. Nejde o to trucovat, ale nemůžeme být vtahováni do dohod, které neovlivníme a které budou v příkrém rozporu s tím, co máme v programu a co říkáme voličům v předvolební kampani.