V dnešní české společnosti stále více narůstá nespokojenost s hospodářskými poměry, tíživou ekonomickou a sociální situací stále většího počtu rodin i jednotlivců. Mezi lidmi rostou obavy z násilí, kriminality a korupce. Základní lidské hodnoty jsou stále více měřeny jako pouhé zboží, směnitelné za jakoukoliv cenu. Chudoba, sociální vyloučení a obavy ze ztráty zaměstnání se staly běžnou, zcela všední záležitostí. V této atmosféře si za několik dní připomeneme výročí 17. listopadu vepsané nesmazatelně do historie našeho národa.

Zatímco výročí roku 1939 jako symbolu odporu českých studentů proti násilí nacistické německé okupační moci náš národ spojuje, výročí roku 1989 stále více českou společnost rozděluje. Tehdejší Československo vlastnilo obrovský majetek a nemělo dluhy. Většina lidí si jen přála více prostoru pro své tvůrčí ambice a méně stranickosti a administrativního omezení. Také si přála zachování socialistického společenského systému, pracovních a sociálních jistot. Političtí „vůdci“ listopadových událostí v roce 1989, zejména Václav Havel a kolem něj soustředěná část tzv. disentu, od samého počátku lidem v České republice vědomě lhala. Lidem lhala i většina polistopadových vlád. Lidem v České republice lže i současná pravicová vláda Petra Nečase.

Vládní reformní zákony, autoritářsky schválené ODS, TOP 09 a VV v Poslanecké sněmovně, se tvrdě promítnou do životní úrovně velké části lidí. Tzv. vládní reformy nejsou ničím jiným, než otevřením dveří ke „kapitalizaci“ posledního velkého balíku veřejných peněz, k nimž se dosud „privatizátoři“ nedostali – k prostředkům budoucím, tedy vybíraným od občanů na důchodové, sociální a zdravotní pojištění. Dnešní vláda tak dokončuje to, co bylo pro ty, kteří se chopili moci, smyslem převratu: Malé procento občanů se mělo dostat k velkým majetkům na úkor všech ostatních.

Jediné, k čemu současné mocenské elity dosud nepřistoupily, jsou přímé politické perzekuce (pokud odmyslíme lustrace, čistky na vysokých školách, úřadech apod.). Ale úporná snaha současné vlády najít za každou cenu důvody pro zákaz či pozastavení činnosti jediné parlamentní strany, která se na systematickém drancováním země nepodílí, ukazuje, že možnost zneužití mocenských prostředků není vyloučena. Dokládají to i reakce na některé aktivity odborů, včetně velmi sporných soudních rozhodnutí. Už nestačí ekonomický tlak na občany a jejich strach ze ztráty zaměstnání.

Vláda sice v posledních dnech naoko couvla – některé reformy chce odložit. Nedělá to však ze soucitu k lidem. Nemá na ně dost prostředků. Odkládá je na dobu, kdy bude recese stále pokračovat a dopady reforem budou o to horší.

KSČM se proto obrací na občany: Nenechte se dál okrádat. Nenechte se zastrašit. Nenechte se zmást tím, že vláda chce některé reformy odložit. Vaše síla je velká – jen se ji nebojte projevit. Pravice říká: „Nebude nám diktovat ulice.“ Pokud však vyjdeme na „ulici“ všichni, pádu této vlády a předčasných voleb dosáhneme!

Schváleno VV ÚV KSČM dne 11.11.2011