Událost 11. září 2001 - teroristický útok na tisíce nevinných lidí v USA - vrhla svět do další temné a krvavé etapy.To, co administrativa USA nazývá „mezinárodní válkou proti terorismu” je ve skutečnosti jen nejničivější část této války.

Na jedné straně této války stojí jeden mezinárodní teroristický tábor, který zanechal svou krvavou stopu na mnoha generacích. Je to největší státní teroristická mašinérie na světě: americká vláda a vládnoucí elita, která jako jediná na světě použila atomovou bombu proti statisícům nevinným v Hirošimě a Nagasaki a během několika vteřin změnila tato města v trosky. Stát, který zavraždil miliony Vietnamců a zanechal Vietnam kontaminovaný chemikáliemi po mnoho let. Dále je to NATO a koalice západních vlád, které od Iráku po Jugoslávii ničily lidem domovy, školy a nemocnice. Dále je to izraelská vládnoucí buržoazie a stát, který okupuje, vraždí a vyvlastňuje majetky jiných. Napadá a bombarduje uprchlické tábory a střílí po desetiletých dětech, které hledají úkryt v náruči svých rodičů. Od Hirošimy přes Vietnam, Grenadu, Irák, přes Indonésii a Chile po jatka v Palestině jsou tyto činy nevyvratitelnými důkazy imperialistického teroristického zastrašování pro celý svět.

Na druhé straně stojí teroristická a reakční forma islámu. Tyto síly byly stvořeny a podporovány USA a Západem během studené války jako nástroj potlačování levice na Středním Východě. Nyní se obrátily proti těm, kteří je kdysi stvořili.Vražedná historie vládnoucího islámu od Íránu, Afghánistánu a Pákistánu po Alžír a Palestinu obsahuje dlouhý seznam genocidních a strašlivých zločinů. Od státem podporovaných vraždění v Íránu a Afghánistánu po denní činy islámských teroristů v Izraeli, Alžíru, Evropě a Americe, po krvavé potlačovaní politických a intelektuálních oponentů reakčních a nelidských islámských zákonů, které postihují zejména ženy, umožňujících mrzačení a násilné činy ve jménu náboženství. To vše je jen zlomek činů islámských reakcionářů.

Nyní tento konflikt postihuje miliony lidí zejména v Afghánistánu, ale také v jiných částech světa. Musí být vyjádřen náš odpor vůči tomuto dění.

Současně s vojenskou angažovaností těchto dvou táborů, jsme svědky ideologické i propagandistické činnosti. Ostré vystupování proti této propagandě a odhalování pravdy je důležité pro skutečný odpor lidstva vůči teroristické světové válce.

Ideologický prapor extrémistů obou táborů je jasně prohlédnutelný. Dnešní svět se již nenechává obelhávat západním šovinismem a rasismem, které mají vliv už jen na okrajích společnosti. Západní média a vláda vědí, že tyto názory nemohou obhájit konflikt, do kterého se pustily. V opačném táboře, džihád - svatá válka a „boj za osvobození území, které patřilo muslimům a nyní je v rukou sionistů a nevěřících” nachází podporu jen u fanaticky smýšlejících muslimů. Džihád nepatří mezi hlavní zájmy společnosti Středního Východu. Tato válka nemůže být otevřeně obhajována pouze těmito stanovisky. Jediné, co může zpopularizovat tuto válku mezi dvěma teroristickými tábory, je spletitá obhajoba a odůvodňování smyšlenými věcmi. Pouze díky tomuto je ještě tato válka mezi některými populární.

Na Západě se administrativa snaží zpopularizovat názor, že „civilizované lidstvo” čelí zhoubnému islámskému terorismu. USA jsou líčeny jako vůdce této „civilizované části světa” a světový četník. Společnosti je předkládáno, jak musí tento četník zastavit islámský terorismus a přivést teroristy ke spravedlnosti. Kdo by vinil vládu USA z něčeho víc, než jen potrestání viníků po teroristických útocích? Kdo by pochyboval o správnosti vojenských akcí USA, které jsou zastírány nutností „chránit občany USA a jejich spojenců”? Nyní, stát se členem této „civilizované společnosti” není podmíněno ničím jiným, než podporou USA. Činy 11.září 2001 daly nový rozměr propagandě USA a NATO a „opravňují”je k zásahu kdekoli na Zemi.

Na druhé straně, v táboře islámu, dříve relativně úspěšná ideologie „obrany islámu” bere za své. Ne všichni muslimové obhajují všemožné zločiny spáchané ve jménu obrany náboženství. I bestie vládnoucí v Íránu a Afghánistánu si dávají pozor na svá slova. Otevřeně nepřátelská politika obrany a rozšiřovaní islámu nebude tím pravým, co bude lidem předkládáno propagandou.

Před 7 lety, ve vlně útoků v Izraeli, Egyptě a Alžíru jsme jasně odsuzovali tuto reakční obhajobu terorismu. (V úvodu deníku Internacionála.) Zde je krátká ukázka:

„Vlna islámských vrahů zalila Střední Východ a severní Afriku.Oběti této vlny jsou ti nejobyčejnější lidé.V Egyptě a Alžíru střílejí a unášejí a stínají hlavy cizincům ze Západu - ať to jsou pracovníci nebo turisté... Střílejí děti ve školách... Zabíjejí mladá děvčata, která se odmítla pod pohrůžkou vdát... V Tel Avivu zabíjejí nevinné občany - mladé, staré, ženy, muže....A ,hrdinsky´ prohlašují, že tento boj vůči nevěřícím jen tak neskončí...“

Byl čas, kdy se tradiční antiimperialistická levice dívala na tento teroristický boj proti Západu tolerantně. Hleděla na protizápadní terorismus jako na legitimní reakci. Terorismus palestinských skupin, islámských organizací a Irské republikánské armády - jejíž oběti byli nevinní lidé - byly dobrými příklady tohoto „přípustného” terorismu v nedávné minulosti. Terorismu, který se zdál jako reakce na nelidské a brutální politické způsoby utiskujících mocí a vlád. Zajímavé je, že izraelská vláda nyní odkazuje na genocidu židovského národa, kterou spáchali nacisté, a přitom sama podobnou genocidu praktikuje v Palestině, kde každodenně zabíjí nevinné Palestince

Z komunistického hlediska tento typ obhajoby terorismu, ať už izraelského nebo arabského, musí být odsouzen. Není jediný důvod, proč by Izrael měl mít možnost masakrovat Palestince a poukazovat na genocidu spáchanou nacisty. Také není důvod, proč by nevinné palestinské obyvatelstvo mělo trpět za činy náboženských fanatiků, které byly připsány právě Palestincům.

Buržoazní stát a buržoazní síly těží z tohoto utrpení prostého lidu. Odmítání tohoto terorismu dělnickou třídou, zejména v těchto zemích, je podmínka vítězství proletariátu a ukončení těchto dlouhodobých konfliktů na Středním Východě.

„Vypadá to,že nová vlna islámských zabijáků už nepotřebuje politické ospravedlnění. Stačí jim turban a samopal. S tím začínají tento opovrženíhodný džihád proti lidskosti. Tento islámský gangsterismus je jedním ze zdrojů vládnoucího režimu v Íránu. A bude to Írán, kde bude ukončen.” (Mansúr Hekmat, deník Internacionála, listopad 1994, www.wpiran.org - stránky Íránské komunistické strany pracujících.)

S intensifikací tohoto konfliktu, zejména po útoku USA na Afghánistán, se opět islámský terorismus odvolává na nutnost odplaty za činy Ameriky a Izraele a jeho akce mohou získat podporu jak ve společnosti Středního východu, tak i mezi levicí Západu. Hlavní hesla islámu v této válce nebudou náboženská dogmata a příkazy, ale „antiimperialismus” těchto náboženských nacionalistů a maloburžoů.

Žádné lidové hnutí nemůže uspět v této válce proti dvojímu teroru, pokud se nechá obelhat propagandou teroru, který se naopak snaží tomuto hnutí zabránit, a dále vyvolává nenávist mezi pracujícími.

Konec konfliktu?

Terorismus je jedna věc tohoto konfliktu, ale celý konflikt není jen o terorismu. Všichni víme, že ani vstup USA do Afghánistánu, ani případné zatčení Usámy bin Ládina tuto válku neukončí a nepřinese více bezpečí prostým lidem v Evropě nebo Americe. Naopak, spíše přinese nebezpečí. Je možné, že v Pákistánu by mohla vypuknout občanská válka, která by měla nedozírné důsledky v tomto zatím stabilním regionu. Na to však USA, ve svém úsilí o vytvoření globální politické hegemonie, nehledí.

Ani utrpení palestinského lidu, ani historické spory Západu a Středního Východu nejsou důvodem pro tento islámský terorismus. Tomu jde o upevnění vlastních náboženských buržoazních pozic na Středním Východě. Násilí a slepá nenávist vůči všemu západnímu je jeho základní politický kapitál. Přesvědčuje společnost, že to jsou Izrael a USA, kdo může za utrpení lidu. Mír v této oblasti a ustavení státu Palestiny půjde ruku v ruce s koncem působení islámských radikálů v této oblasti. Je potřeba ukončit tuto národní a etnickou nesnášenlivost, z níž těží terorismus a pomocí níž upevňuje své pozice.

Pro utvoření lidového hnutí proti tomuto nesmyslnému konfliktu je potřeba ukázat lidem pravdu. Politika nenávisti musí být nahrazena principielní komunistickou politikou.

Mansúr Hekmat

 (překlad z angličtiny Libor, SMKČ a Komise mládeže KSČM střední Čechy)