Současná krize Irsko velmi ovlivňuje. Z jedné z nejbohatších zemí v Evropské unii se rychle stala země s vysokou nezaměstnaností (kolem 12 % a pravděpodobně ještě až o třetinu vzroste), drahotou a rostoucím zadlužením. Podle průzkumů si většina Irů myslí, že se situace ještě zhorší. Proto i kampaň před referendem je do značné míry zaměřena proti současné vládě premiéra Briana Cowena a ministra zahraničních věcí Micheála Martina, kteří jsou označováni za viníky stavu země, prosazují Lisabonskou smlouvu a vedli jednání o zárukách pro Irsko. Tyto záruky mají umožnit nové hlasování na základě ústupků ve věcech, které odpůrcům smlouvy v Irsku nejvíc vadily. Evropská rada nakonec rozhodla o zachování irského člena Evropské komise, autonomii pro Irsko v oblasti daní, neutrality, etických otázkách a také udržení současných práv pracujících. Etické otázky se v silně katolickém Irsku týkají odporu k potratům, eutanazii, soužití stejnopohlavních párů a ohrožení irského křesťanského dědictví, včetně pravidel dědění půdy.

Voliči budou ovšem v referendu rozhodovat o Lisabonské smlouvě v nezměněném textu a o tom, jakou politickou váhu pro uvedené záruky mají. To oprávněně konstatoval předseda Komise pro referendum soudce F. Clarke. Hodně lidí tak nechápe, proč by o téže věci měli rozhodovat ještě jednou. Aby to bylo možné, musela být přijata změna ústavy. Mnozí to oprávněně nazývají výsměchem úsudku voličů.

Odpůrci a příznivci smlouvy rozdělují odbory, zemědělce, jednoznačněji proti jsou rybáři nespokojení s politikou EU pro jejich obor. Je vysoký počet občanských sdružení pro (Irsko pro Evropu, Patříme tam, Ženy, Právníci, Obchod pro Evropu atd.) i proti (Farmáři hlasující Ne, nezisková Cóir, Aliance pro mír a neutralitu, Národní platforma, Obrana mladých, Kampaň proti Evropské ústavě a mnohé další). Na straně příznivců se zapojili statisíci eur i představitelé nadnárodních firem, většinou cizinci, např. Intel a Microsoft a zahraniční subjekty, včetně britské Strany nezávislosti. Na straně odpůrců ovšem také stojí odpůrci z celé Evropy, své prohlášení na jejich podporu vydaly i levicové strany včetně KSČM.

Pochybovačem je i současný irský eurokomisař Charlie McCreevy. Myslím, že pravdivě prohlásil, že v případě referenda by smlouva neprošla v ostatních členských zemích z 95 %. Dál už bude komisařem velmi těžko.

Voliči jsou pro případ Ne v referendu strašeni odštěpením Irska od jádra EU, málem jako by to mělo znamenat vystoupení nebo vyloučení! Každá rodina dostala propagační příručku z irského ministerstva zahraničních věcí. Byla už označena za nejmanipulativnější ze všech dokumentů k hlasování v referendech. Otevřeno bylo několik oficiálních webových stránek, také stránka Zastoupení Evropské komise v Irsku. Na to ovšem také reagují odpůrci stejným způsobem. Až dosud Irská vysílací komise uplatňovala stanovisko, že příznivci i odpůrci mají mít ve sdělovacích prostředcích stejný prostor (50:50). Teď se tendenčně požaduje už jen "čestné, objektivní a nestranné" vysílání veřejnoprávních stanic.

Není stále dost jasné, jak se s ústupky (zárukami) Irsku vlastně vypořádají ostatní členské státy EU. Že by žádná další ratifikace nebyla potřeba? To je správně pokládáno za oklamání veřejnosti. Raději se k tomu žádný významný představitel nevyjadřuje. Uplatňování pravidel slíbených Irsku ovšem není podle Lisabonské smlouvy. Pro další vývoj, pro i budoucí ohled na mínění lidí, pro uplatnění demokracie v EU bude výsledek referenda v Irsku a jeho důsledky významnou mírou. Vnutit Lisabonskou smlouvu občanům Evropské unie je možné. Uznávaná a oblíbená se tak ale nestane.