Úplatní lháři

Zamyšlení Fidela Castra Ruz, 27. srpna 2013

Ke psaní mne vede fakt, že se velmi brzy odehrají závažné události. V našich časech nemine deset či patnáct let, aniž by byl náš živočišný druh reálně ohrožen vyhlazením. Ani Obama, ani nikdo jiný by nedokázal zaručit opak, to říkám jako realista, neboť jen pravda nám může poskytnout o trochu více blahobytu a špetku naděje. Pokud jde o znalosti, dosáhli jsme plnoletosti. Nemáme právo klamat jiné, ani sebe.

Naprostá většina veřejnosti vcelku dobře ví o novém riziku, jež nám klepe na dveře.

Nejde jen o prostý fakt, že rakety s plochou dráhou letu jsou již zaměřeny na vojenské cíle v Sýrii, nýbrž o to, že tato statečná arabská země ležící v srdci více než miliardy příslovečně bojovných muslimů vyhlásila, že se bude jakémukoli útoku na svou zemi bránit do posledního dechu.

Všichni vědí, že Bašár Asád nebyl politik. Vystudoval medicínu, kterou absolvoval v roce 1988 se specializací na oftalmologii. Politickou roli převzal po smrti svého otce Háfize Asada v roce 2000 a poté, co jeho bratr zemřel při nehodě dříve, než se mohl tohoto úkolu ujmout.

Všichni členové NATO (bezvýhradní spojenci USA) a nepočetné ropné státy (spojenci impéria ve středovýchodní oblasti) zajišťují světové dodávky paliva rostlinného původu, nashromážděného za více než miliardu let. Nejméně 60 let potrvá, než bude k dispozici energie pocházející z nukleární fůze vodíkových částic. Po kolosálních investicích do technologií a zařízení tedy bude dál rychle přibývat skleníkových plynů.

Na druhé straně v roce 2040, za pouhých 27 let, mnoho úkolů, jako vyměřování pokut aj. které dnes přísluší policii, bude prý prováděno roboty. Dovede si čtenář představit, jak těžké bude diskutovat s robotem, který je schopný provést miliony výpočtů za minutu? Před pár lety to bylo ještě nepředstavitelné.

V pondělí 26. srpna, jen před několika hodinami, se zpravodajství klasických agentur dobře známých svými vybranými službami pro Spojené státy, věnovalo šíření zprávy, že Edward Snowden musel zůstat v Rusku, protože Kuba ustoupila tlaku Spojených států.

Není mi známo, zda někdo někde řekl, či neřekl něco Snowdenovi, protože není mým úkolem to vědět. Pokud mohu, čtu zprávy, názory a knihy publikované ve světě. Obdivuji odvahu a přesnost Snowdenových sdělení, kterými podle mého názoru udělal světu službu, neboť odhalil odporně bezectnou politiku mocného impéria, které lže a klame svět. S čím bych nemohl souhlasit je, aby někdo, bez ohledu na jeho zásluhy, mluvit za Kubu.

Placená lež. Kdo to tvrdí? Ruský deník Kommersant. Co je to za plátek? Jak uvádí sama agentura Reuters, deník cituje zdroje blízké americkému Státnímu departmentu: „Důvodem bylo, že v posledním okamžiku Kuba úřadům sdělila, že nepovolí Snowdenovi nastoupit na let společnosti Aeroflot.“

„Podle deníku, (...) Snowden strávil několik dnů na ruském konzulátu v Hong Kongu, aby dal najevo svůj záměr odletět přes Moskvu do Latinské Ameriky.“

Kdybych chtěl, mohl bych mluvit o těch věcech, o nichž mám široký přehled.

Dnes jsem se zvláštním zájmem sledoval záběry prezidenta Bolívarovské republiky Venezuela Nicoláse Madura při návštěvě ruské vojenské vlajkové lodi, která po zastávkách v Havaně a Nikaragui navštívila Venezuelu.

Velmi na mne zapůsobilo několik záběrů z návštěvy venezuelského prezidenta na lodi. Jedním z nich byl rozsah pohybu jeho četných radarů, schopných kontrolovat operační aktivity lodi v jakékoli situaci.

Zajímali jsme se také o činnost prodejného periodika Kommersant. Svého času bylo jedním z nejzrůdnějších médií ve službách extrémní kontrarevoluční pravice, která je potěšena tím, že konzervativní vláda londýnských přisluhovačů vyšle své bombardéry na leteckou základu na Kypru, kde budou připravené svrhnout bomby na vlastenecké síly hrdinné Sýrie, zatímco v Egyptě označovaném za srdce arabského světa jsou tisíce lidí vražděny strůjci sprostého státního převratu.

V takovém ovzduší se námořní a letecké síly impéria a jeho spojenců chystají zahájit genocidu arabských národů.

Je zcela zřejmé, že Spojené státy se budou vždy snažit vyvíjet tlak na Kubu, stejně jako na OSN nebo jakoukoli veřejnou či soukromou institucí ve světě. Patří to k charakteristice vlád této země a od jejích vlád se nedá čekat nic jiného. Však ne nadarmo odoláváme bez oddechu 54 let – a tolik dalších, kolik bude zapotřebí – a čelíme zločinné ekonomické blokádě mocného impéria.

Naší největší chybou je, že jsme se nedokázali naučit mnohem víc za mnohem méně času.