1. máj proběhl v Nymburce v přátelské atmosféře
5. 5. 2013
Kolem dvou set účastníků čekaly v Nymburce soutěže pro děti, občerstvení, hudba, sváteční projevy a především dobré počasí, které se nakonec umoudřilo.
Je důležité připomenout, že 1. máj je především svátkem solidarity.
Před 123 lety poprvé pochodovaly Prahou dělnické masy, aby oslavily Svátek práce, který vyhlásila II. Internacionála na památku událostí v Chicagu v roce 1886, kdy byla demonstrace dělníků stávkujících za 8 hodinovou pracovní dobu přerušena policejní provokací – výbuchem bomby. Za tento výbuch bylo kapitalistickou justicí bez důkazu odsouzeno k smrti 5 dělnických vůdců.
Není náhodou, že vyhlášení Svátku práce na konci 19. století bylo pro pracující významnou událostí. Většina lidí tehdy nežila v blahobytu, většina jich, ačkoli se to nezdá, nežije v něm ani dnes. Zatímco tehdy byli lidé často rádi, když nezemřeli někde hlady nebo bez zdravotnické pomoci. Dnes mohou být rádi, když uživí rodiny, zaplatí složenky. Tehdy se bojovalo za 8 hodinou pracovní dobu, dnes 8 hodinovou pracovní dobu máme. Ale je tomu skutečně tak? Pracovní podmínky se začínají nenápadně vracet zpět, před úspěchy dělnických demonstrací a stávek. Kolik lidí dnes musí mít druhou práci, aby zaplatilo hypotéky. Kolik lidí se dnes může v klidu věnovat rodinám, aby nemuseli čekat na telefonu, až jim z práce zavolají. Kolik lidí si dnes práci musí nosit domů?
Svátek práce nebyl jen připomenutím podmínek, v nichž tehdy pracující žili. Byl i gestem solidárnosti. Ukázkou toho, že dělník nemá vlast. Stejně jako kapitalista se neohlíží při plánování svých zisků na hranice. Proto i v Čechách tehdy projevili solidaritu s mrtvými v Chicagu. Je ironií osudu, že dnes, stále čeká ve Spojených státech jiných 5 nespravedlivě odsouzených, 5 kubánských hrdinů.
Stejně i dnes nemá touha kapitálu reprezentovaná pravicí hranice pro výši svého zisku. Důkazem nejsou jen stropy na sociální a zdravotní pojištění pro milionáře. Důkazem jsou všechny Drábkovy reformy, které přes odchod tohoto korupcí ušpiněného ministra, bývalého představitele podnikatelské lobby, nyní doléhají v plné síle na obyčejné lidi. Příkladem je odebírání invalidních důchodů a průkazů ZTP bez ohledu na stav lidí. Člověk pro kapitalismus nic neznamená.
Příští rok nás čeká řada voleb. Jedna z mála příležitostí jak něco ovlivnit. Nenechme se před volbami rozhádat. Neskočme na lep samozvancům či těm, kteří tvrdí, že jedni žijí na úkor druhých. Spolu tvoříme jednu společnost. Mladí, staří, ženy, děti, všichni jsme občany této země a musí být jasné, že ti slabší si zaslouží ochranu, ti silnější příležitost udělat něco pro ostatní.
Buďme také solidární. V těchto dnech, na účet zisku bohatých firem přibyla položka 400 mrtvých v textilní továrně v Dháce v Bangladéši. Zdá se nám to asi daleko, ale není tomu tak. Výrobky z těchto továren, kde neplatí žádná práva, kde by Drábek s Kalouskem vrněli blahem, jak lze z pracujících vyždímat vše, výrobky z těchto firem jsou sakra blízko v našich obchodech. Zisky kapitalistů kousek od nich a ty ruce, které je vyráběly, je na nich ještě cítit. Ano, buďme solidární. Nedopusťme, aby pravice proměnila tuhle zem v Bangladéš, v zem, kde pracující bude mít jediné právo: držet hubu a krok.
Máme právo na lepší život, na jistoty, i solidaritu, držme se toho.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář